1500plavání
30km horská cyklistika
10km terénní běh
O tom, jak mě, jako milovnici kopců, uhranuly Beskydy a že se sem musím ještě tisíckrát vrátit, se rozepisovat nebudu. To je prostě jasná věc už od chvíle, kdy se nám po poměrně plackoidní cestě začaly zvedat tyto kopečky před očima. Okouzlení krajinou korunovala Štěpánka Bisová s bratry Cmunty, kteří nás přizvali ke spolubydlení do malebné dřevěné chaloupky s překrásnými výhledy směr Pustevny a Radhošť. Patří jím tedy dík a Štěpánce navíc neskutečná gratulace k prvnímu místu v závodě, o kterém se chystám psát.
Plácnutí s tratí proběhlo za parného počasí ve čtvrtek po dlouhé cestě z Plzně. Pátek nesl známku klidu, drobného aktivizačního pohybu a vyzvednutí startovního balíčku. V opětovném vedru tohoto dne a náročnějším uplynulém pracovním bloku jsem začala pociťovat únavu, která mě mírně stresovala. Do poslední chvíle jsem však doufala, že se před závodem dobře vyspím a tělo i hlava naskočí.
Na start do vlnek vodní nádrže Bystřička jsem se po boku dalších xterraček postavila v sobotu ráno v 10:10. Nervozita v poměrně chladném počasí (skok z 32°C předchozích dnů na cca 16°C) sehrála své a já se po chvíli ve vodě plácala sama s velkou ztrátou na zbylou skupinu žen. Strašně mě to mrzelo, protože na plavecké dovednosti jsem se v posledním roce poměrně koncentrovala a i přes nedávné zranění ramene už jsem ruce roztáčela a ve vodě opět pociťovala sílu. Na to konto jsem nabyla představu, že bych mohla „něco zaplavat“. Po 1500m jsem však vylézala s velkým mankem na jen pouhou myšlenku k medaili.
S potřebou zahřát se jsem vzala s povděkem úvodní část trati, která vedla prakticky 30min do kopce. Snažila jsem se o kadenční projev a po pár drobných sjezdech už se zase modlila k výjezdům. Vzpomněla jsem si ale na historicky počasím nejbrutálnějšího 3 roky starého Czechmana a na duatlon v Klínech, který tenkrát celý propršel a řekla jsem si, že trocha chladu mě, v zimě otužovanou holku, nemůže rozhodit. Opravdové teplo jsem ale pocítila až při vjezdu do druhého okruhu, kdy se konečně začalo něco dít. Naskočila nám závodnická Janice. Ta pak zabajkovala a zabojovala.
Rozjelo se to! Začala jsem předjíždět jednoho závodníka za druhým bez ohledu na výjezdy a sjezdy. Ten poslední technický jsem pocitově sfoukla jako vítr. Sjezdovou cestu nikdo neblokoval, takže se dalo jet s potřebným nasazením a odvahou. Podařilo se mi nakonec téměř všechny holky předjet a na běh jsem si to štrádovala jako 2. v absolutním pořadí žen s odhodláním si tuto pozici udržet.
Běželo se mi skvěle a s naprostou lehkostí. Fyzicky jsem zažila jeden z nejkrásnějších závodních běhů. Finální čas poslední disciplíny byl mým dojmům důkazem. Užila jsem si dokonce i delší a ostřejší stoupák za hrází, který byl organizátory do závodu doplněn až den předem a většině závodníků tedy vytvořil nečekanou třešničku na pomyslném triatlonovém dortu.
V cíli jsem se radovala z prožitého závodu a z toho, jak jsem se dokázala zmátořit. V neposlední řadě mě potěšil výsledek – 2. žena v absolutním pořadí, 1. v kategorii 35 – 40 let. Získala jsem 2. slot na MS Molveno 2023 a v kategorii jsem se stala pro tento rok mistryní v terénním triatlonu. Všechny tyto fajnové záležitosti jsou i Dubovy. Ten byl totiž, jako vždy, neúnavnou součástí celého dění.
Díky za podporu a veškeré vaše palce. Gratuluju kamarádům a především mým XTERRA ženuškám k výkonům. Byla to superXpotkávačka!
