13. 4. 2024 Záluží u Plzně
Tento závod se už v historii reportovaných nachází. Je můj oblíbený a cyklistickou trasu ráda projíždím i tréninkově. Jedná se o ždímací duatlonovou rychlovku. Na úvod Forrestové ordinují 1,5km běhu kolem "Pampeliškové louky" - tak jsem tý žlutě potečkovaný nádheře začala říkat. Nádherná tedy je, ale asi jen na prvních pár set metrů. Jelikož se maká na rovinatém terénu s trasou krátké vzdálenosti, nezbývá, než to napálit. U depa, od kterého se celé klání zahajuje, se, vzhledem k nasazení, začnou tečky drobně rozmazávat.
Přechod jsem odžila dobře. Na první smíšený závod až v nečekaně pohodovém rozpoložení. Bez odhalených chyb jsem se však neobešla. Tu první jsem zaznamenala hned po skoku na časovku, kde jsem omylem nachystala špatný převod. Ačkoliv jsem si byla při přípravě jistá, že přehozeno mám správně, chybička se vloudila. Drobně jsem se zdržela pro opatrné nastavení do správného poměru a jelo se. Makat! Šéf závodu Jirka Cipra mě s číslem 34 nominoval do prostoru mezi muže. Pociťovala jsem tedy motivaci nejen vnitřní, ale i tvrďácky vnější. Start ala časovka a pochopitelná bezháková jízda nedopřávala příliš představ o aktuálním stavu závodníka vzhledem k počínání ostatních. Tento mód mi pro začátek vyhovoval. Jela jsem více sama se sebou a poslouchala, co radilo tělo. Zmáčkla jsem se kvalitně, takže na výsledném výkonu to příliš neubíralo. Dopomohl k tomu také shozený řetěz, který jsem však po velice hlasitém sprostém výroku rychle nasadila. Ztráta to však na krátkém počinu byla, ať chci, nebo nenechci. Měla jsem pak pocit, že ji musím smáznout, a o to více roztáčela nohy.
Na nejvyšším bodu celé 36km dlouhé vyjížďky jsem zaznamenala Víťu. Předjela jsem ho, ale nezvykle tichý muž se rozhodl, že mi vytvoří závodní atmosféru, která dosud probíhala jen v mé hlavě. Předjížděli a naháněli jsme se až do Záluží s tím, že ani jeden to tomu druhému nechtěl nechat zadarmo. Depo se povedlo Víťovi lépe. Mě neposlouchaly ruce při obouvání běžeckých bot.
Vyběhla jsem a za podpory přátelských ovací, které směřovaly k našemu tradičnímu závodnímu klání, jsem se jala stíhat Víťu. Nohy se skvěle roztočily a já jsem si řekla, že zase začnu vnímat tělo, abych terén zálužských lesů absolvovala s grácií. Do pověstného kopce za zahrádkami jsem si tedy hekla, ale dál jsem užívala les, seběh, stezičku kolem kolejí a závěrečnou šotolinu k cíli v obstojném tempu. Mým mottem bylo udržovat poměrně podobnou intenzitu po celou dobu 6km krossového běhu. Nepolevila jsem, ale i tak s rezervou doběhla do cíle. Povedlo se!
Jo... a Víťa... ten pak taky doběhl :-D.
Výsledky závodu:
Děkuji za krásný závod a milá setkání.
Díky za podporu! Té se mi také nově dostává od klubu TITAN TRILIFE, kterého jsem vděčnou součástí!