18. 2. 2024
5km běh, 500m plavání
Třetí kotoulová obrátka v plavecké části aquatlonového závodu se stává nezapomenutelnou. Sebevědomě se při ní stočím tak, jak jsem si naplánovala na všech 20 změn směru, ale... téměř se zapichuji do dna bazénu. Po snaze se co nejrychleji zorientovat trapas korunuji velrybím vynořením ve Vítězslavově lajně. Můj obličej by se dal v tu chvíli považovat za skvělý návrh pro vizáž národní reprezentace - barvy modré čepice a bílých brýlí skvěle doplňuje studem, vzteky a smíchy rudý obličej.
Za rok tréninku obrátek jsem se u zdí bazénů něco nasnažila a nakoulela. Až do této inkriminované chvíle jsem na sebe byla ve vodě vlastně i docela pyšná, protože moje snahy v ní považuji za největší osobní hec a sportovní pokrok. Od původní neschopnosti a mentálního bloku uplavat kraulem pár temp se nakonec v této disciplíně po pár letech vytrvalého tréninku, dokonce odvažuji i závodit. Popsané faux pas však způsobuje lámání hole nad pracně vybudovaným bazénovým projevem. Doplavu to, ale co pár chvil rovnám hlavu z naštvání do uvědomělého procesu - nevzdat to sama u sebe. V pokročilé době závodu, ve které jsem s Víťou, jako spoluparťákem v dráze, odstartovala, už je v prostoru bazénu navíc značně nedýchatelno. Mému nekomfortnímu stavu to tedy nijak nepřidává. Poslední 4 dvacetpětky, které mi Vojta od startovního bloku oznámí zaboucháním do obří lochotínské vany, už moje plavání dávno postrádá veškeré snahy o styl. Konec jedu v módu "urvat to" s vědomím, že tenhle kousek se mi jednoduše nepovedl. S časem 8:15 tedy spokojená rozhodně nejsem.
Výhodou pro mě je obrácený režim závodu a úvodní sebevědomý běžecký projev. Pětiokruhovou trasu s variabilním profilem totiž závodníci proklusli netradičně před plaveckou částí. Něco přes 5km jsem absolvovala v čase 3:49/km. Výsledek se tak stává jedním z nejrychlejších počinů na podobné distanci.
Sečtení obou výsledků mě hodilo na 10. příčku mezi všemi závodníky a celkově 2. ženu. V přítomné konkurenci považuji tento závěr za úspěšný.
Celý popisovaný proces a soukromé dojmy řeším sama se sebou až dodatečně. V neděli šly podobné úvahy stranou.
V areálu lochotínského bazénu jsem si užívala především závoďáky - dohibernuvší kamarády. Někdo se po zimě mačkal, někdo méně, ale úsměv a odhodlání užít si sportovní dopoledne, radost ze sounáležitosti a společná záliba v závodním ufonství, byla všudypřítomná.
Atmosféru navíc zase protínaly Víťovy kecy, dalo se zírat na Klempíkovy nalakovaný palce, obdivovat design Pichova drezu zvýrazňující ladné gazelí skoky. Fajn bylo potkat po čase Pašeráka, Šůchina, Evču, Vendulku, Páju, Masopusťáka, elitu z Aše - Nikču s Mildou Pohodindou, Forrestí gang a další... celou startovku milých sportosob.
Díky klukům z bazénu - Jelda a spol., Tomovi K., Janině, Dubovi a Pavlí, že je mám.
Závěrem je potřeba zmínit veledůležitá fakta... ehm...kdo měl lepší čas?