14. 8. 2021
Foto: Pavel Praský
Musí to ven… ze mě... k vám…
Když navigace nahlásila půl pátou odpoledne jako dojezdový čas z Rakouska do Prahy, věděla jsem, že dříve jak o půlnoci spánek nezahájím. Dub, smířen s řízením, projížďkou trati a dalším programem do pozdních hodin večerních, odevzdaně žhaví náš pojízdný domov a vyráží se. Jasným argumentem, proč si cestu do Plzně prodloužit přes hlavní město, je, že lámat MČR v terénním triatlonu tzv. „na oko“ se mi v den závodu prostě nechce. Po cykloběžecké rozcvičce v Divoké Šárce a následném dalším přesunu zbývá vyprázdnit věcmi zavalené auto, nachystat veškeré triatlonové vybavení a v 00.20 si po několika dnech ve stanu zase plácnout s postelí. Hlavním následným motivem je zavřít oči a transformovat se do programu: „Nic mě nemůže rozhodit.“
Po tom, co sleduji ranní roztržité počínání mého muže, nabývám podezření, že on je ten, kdo dnes závodí. V záchvatu paniky z mého klidu a laxnosti mi neváhá několikrát připomenout, že DNES je jeden z vrcholů sezóny!
V Praze jsme s dostatečným předstihem a já si libuji, že stejně jako neustále přetrvávající těšení a klid, zůstávají podezřele srovnané i věci v kufru našeho vozidla. Ty totiž běžně lítají vzduchem po tom, co nemůžu před závodem najít triatlonovou rekvizitu, kterou jsem si URČITĚ na dané místo nachystala.
Můj vesmírný mód vybrušují veselé a rozzářené potkávačky se sporťáky, Pavlínou (teta a náhradní kočičí máma naší Fleur) a rodinou Bětky Ježkové. Až při rozklusu si uvědomuju, že sluncem jsou zalité nejen mé pocity, ale pořádně rozpálené a rozžehnuté je i celé okolí džbánské přehrady.
Touha po zchlazení těla ve vodě mě opouští po zjištění, že brčálově zelený kal není jen pobřežní záležitostí. Navazuje na to předsevzetí: „Napít se až z bidonu při jízdě na kole.“, které si dávám při pohledu na bílé díly nové triatlonky. Ty už s prvním ponorem získají stylový batikovaný nádech. Po plavecké části o délce 1 km, která se mi vyvede ve zlepšeném průměru (stále od sebe očekávám víc), letím do depa pro ManfREDa von bajka a vím, že TEĎ to musí přijít.
Trať ala horská dráha je mi sympatická. Na 2x12km je namixováno skoro vše – technické pasáže, singly, roviny, šotoliny, několik stoupáků, přejezdy luk a pár rychlých sjezdů. Točím nohama, jak jen můžu, a plně se koncentruju na cestu. Ve chvílích, kdy pocitově polevím, k sobě motivačně promlouvám: „Teď není čas na odpočinek, Janice!“ Ranní klid se přetvořil v tu nejlepší možnou bojovnost a já ukrajuji kilometry, hlasitě funím a sjíždím závodníky a závodnice. Na trati všichni fandí a povzbuzují. Všude je to samý: „Janice, dobrý!, Jeď!, Přidej!“. Do druhého okruhu mě pak neskutečně vystřelí DUB svým hurónským řevem: „Ty voleeeeeeeeee, Janiceeeeeee, hustyyyyyyyyy!“ Mám husí kůži a cítím, jak se mi do žil vlévá brutální dávka adrenalinu. Je to dobrýýý! Zbytek cyklistické části projedu s ještě větší sebedůvěrou.
Pak přichází na řadu nejrychlejší depo a přechod cyklistika-běh v dosavadním triatlonovém životě a následuje závěrečná běžecká část. Ani v neskutečném vedru, které jsem na kole tolik nevnímala, na sebe nepřestávám tlačit. Spolu s velkým odhodláním doufám, že energeticky zvládnu v nasazeném tempu dvakrát oběhnout vyznačený 4km okruh, s jehož profilem a povrchem sympatizuji podobně, jako s tím v předchozí disciplíně: Začátek je krosový s neustálým mírným stoupáním, následuje přeběh pole, lehce dramatická terénní škarpa a zhruba 2km práce na asfaltu a panelu okořeněná výběhem do přehradního náspu. Běh bez krizových situací a špatných pocitů mi nakonec zařídí posun z 2. místa na 1. ve věkové kategorii, titul Mistr ČR v terénním triatlonu (30-39let) a posun ze 6. na 5. místo v celkovém pořadí žen.
Dobíhám ufuněná, ale strašně šťastná. V cíli se poplácáváme s ostatními nadšenci a já se klaním těm, kteří mě na běhu hecovali a dotlačili na finální plac v potřebném tempu.
Výkon na tomto závodě považuji za svůj dosavadně nejlepší. Pocitově jsem do procesu vložila vše, co bylo za daných podmínek možné.
Tímto ještě jednou děkuji svému Dubovi, Bětce z BJEŽ a trenérovi sportátovi za to, jak skvělým je metronomem a ladičkou. Poklona patří i Michalovi Pilouškovi a jeho týmu za super závod a neúnavné doznačování trati. Velké díky všem, kteří mě podporovali a fandili dálkově i na místě – neznám lepší energiťák.
Odkaz na reportáž ČT: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10155440826-duatlon-a-triatlon/221471291362104-triatlon-xterra-prague-2021/?fbclid=IwAR2wsrosJUR8OjsU-wCWrpsNwih4MfDJaN950QbjYPsA1OTaXzha2M7tkHE