Rozhoupat a rozhodnout se k odvážnému činu, o kterém budu psát, mi dalo trochu zabrat. Nakonec vše ve správný čas dozrálo. Za uskutečnění přesunu z věkových kategorií tzv. AG do elitních řad XTERRAČEK patří dík Michalovi Pilouškovi. Ten tuto stěhovací akci významně podpořil.
12. 8. 2023 v 11:00 jsem se poprvé postavila na start po boku nejlepších formátů terénního triatlonu odhodlaná bojovat a zkusit se co nejlépe umístit. S vědomím, že plavecké schopnosti se nerovnají těm, kterými se pyšní většina holek ve zmiňovaných řadách, jsem stála na startu s pokorou a bez očekávání. Drobně jsem sázela na 32km dlouhou terénní cyklistiku a 11km běhu s kvalitními kopečky.
Neponechat nic náhodě a vyrazit už ve středu večer na trať. To bylo rozhodnutí, které mírně kazila předpověď počasí, jež slibovala celodenní sajgon podpořený bouřkami. Příjezdem ke Ktišské nádrži (zázemí pro start závodu) jsme pravděpodobně slunce umluvili. Okolní lesy a cyklistický úsek si však bahno, mokré kořeny, vlhkost a podvečerní chlad ponechaly. Vzhledem k těmto okolnostem a prospané jízdě autem stála moje cyklojízda do Prachatic za starou bačkoru.
Reputaci jsem si vylepšila až ve čtvrtek, kdy jsem trasu absolvovala do Libínského Sedla za slunečného počasí, příjemných teplot a postupně vysychajícího terénu. Tréninkový den zakončil průzkum běžecké části.
Pátek s úkoly: probrodit Ktiš, sjet závěrečný trail a vše nachystat k dokonalému sobotnímu zážitku. (Samozřejmě to není jen tak, když musíte auto narvat po střechu věcmi důležitými i jistícími.) Večer se protáhnout, nohy hore a je to. Hlava připravená a bezdefektní tělesná schránka také tak.
Prachatice, zimnice, chystačky v depu 1, přejezd, nález 3 měsíce ztracených sluchátek, vysvobození Lenčina auta uvízlého u statku, spousta přátel a triznámých na pokec, rozklus, překvapení v podobě příjezdu rodiny, jídlo, soukačka do neoprenu a… je to tady. Stojím tam s nimi v růžové plavecké čepičce a chystám se na vodní pohlazení (cíleně si vodu konejším a nehodlám se v ní trápit). Nervozitu přepralo těšení tak velké, až se sama této dominanci divím. Krásný den a teplota příznivá pro dobrý výkon. Co víc si přát? Jde se na věc.
1500m ve vodě překonám a k mému potěšení z ní nevybíhám poslední. Z cyklodepa, kde se klasicky zdržím kvůli upínání nových treter, kterých se ale na triatlon nechci vzdát, se valím do kopce. Přechod mi tentokrát nechutná. Cítím, jak to štípe a stehna drobně úpí. Snažím se dýchat a soustředit se na kadenční jízdu. Ze silnice a šotoliny najíždím do terénu a tam to začne. Baví mě sjezdy, výjezdy, traily i kořenité úseky. Užívám si vše. Předjíždím a snažím se využít svou energii. Hodlám se prokousat co nejvíce vpřed. Až do Prachatic se to daří. V nově umístěném depu mi opět chvilku trvá, než se přetvořím do závěrečné role běžkyně, ale nakonec vybíhám.
Až na první cestu do kopce směrem k trailům, která o svém sklonu dává nožkám drobně znát, se mi běží hezky. Cítím spoustu energie a hodlám ji využít na maximum. Daří se. K mému údivu předbíhám ještě několik holek a přes řvoucí rodinu, přátele a úžasného moderátora Standu Bartůška probíhám finišerskou branou jako 6. žena v elitní kategorii 32s za první Češkou v cíli - Helenou Karáskovou. Jsem šťastná. Odpovídám na dotazy Tomáše Budky do ČT a kočíruju emoce, které ve mně bují.
Neuvěřitelné završení sportovního zážitku a velký štípanec jsou mi uděleny v 19:00 při vyhlášení TOP 10 žen na pódiu v Prachaticích. Stojím tam mezi nimi a jsem jednou z nich…
Děkuji všem za palce, myšlenky, dojemné reakce a zprávy, kterými jste mě v tento významný den obklopili. Děkuju Dubovi, že, i když jsem nervózní a „koncentrovaná“ – tak tomu říkám, když se chystám na závod a s nikým nemluvím :-D, je se mnou. Děkuju Tomovi a Janě, bez kterých by další splněný sen letošního léta nebyl. Děkuju všem, kteří mě podporují na mé cestě.
Foto: Carel Du Plessis