Jediné negativum, které jsem vyhodnotila vzhledem k nepřítomnosti v ČR, byla moje historicky první absence na nejoblíbenějším trailovém závodě "Panorkros" od pankáče a otužilce Šůchina. Jiné záležitosti jsem jako překážky nevnímala - ba naopak. Po dlouhém a ne úplně lehce vnímaném zimním období se cesta od životního koloběhu k tomu čistému nerušenému "koloběhu" zdála už s předstihem jako příslib prvního jarního zábalu. Měla potenciál hřebenu na vše, co by se snad zdálo být drobně pocuchané.
Ještě jsem nestihla urovnat myšlenky předchozího odstavce a už jsem byla sbalená. Nejdříve tak, že váhový limit vzal za své - takže ubrat. Nakonec jsem běžně narvané auto po střechu, světe div se, našťouchala do dvou kufrů a bedny na kolo. Dokonce jsem nemusela realizovat záložní plán ve stylu: "Na letiště navlečená jako pumpička s přilbou na hlavě a nohama v tretrách." Pochválila jsem se a zhodnotila, že do doby, než začnu konkurovat ultralighterům, zbývá jen drobný trénink.
Do Sokolova jsem se vezla v režii taxi Dub, kde si mě, jako štafetový kolík, přebral sportovní cyklistický klub Sportraces s náčelníkem týmu a mým bývalým trenérem Petrem Novákem. Po polodenním sobotním cestování už se ubytováváme ve skvělém procyklo vybaveném hotelu na Mallorce.
Bez mála 20 nadšených generačně nesourodých cyklistů chystalo kola a nohy na 8 tréninkových a 2 regenerační dny. Zájemci o zážitky na silničkách ve stínech a štítech mallorských hor a přidružených nížin se za procesu rozdělili do 2-3 týmů dle aktuálních i dlouhodobých fyzických možností.
Projížďky byly kořeněné rozmanitými tréninkovými motivy a více jak polovina dní také ostřejšími větrnými poryvy. Po tom, co jsem zažila pár nepříjemných nárazů do vysokých ráfků, jsem část těchto jízd tiskla Fialku zpevněným tělem a končetinami k silnici. V krizových chvílích nastupovalo modlení a obhajování výbavy ala trénuju na Czechmana. Nižší teploty vyžadovaly teplejší oblečení, ale nohávky a rukávky jsme občas v odpoledních hodinách ukrývali do kapes. Jelikož jsem na kole hotovej Otesánek a fůdfuter, moje odložené oblečky jsem po cyklošvihu vybírala od gentlemanů juniorů, kteří si moje svršky byli ochotni ukrýt do jídlem méně nacpaných kapes.
Oči a romantická povaha si užily Mallorcu ze všech možných úhlů. Bydleli jsme v typicky hotelové čtvrti, kde však v předsezóní době vládl klid. Tamní prázdné pláže a moře patřilo jen sportovcům a nemnoha turistům, kteří se drželi na betonové promenádě lemující tuto pustou krásu. Tým velkorysý prostor využíval k ranním bežeckým a aktivizačním tréninkům. Já a pár nadšenců moře k otužování a plavání. Ve volném dni jsme s parťákem Pepou prošli uličkami prošité centrum města Palma Mallorca a zavítali do tamních doporučených kavárenských podniků. Na periferii města připomínající varský Růžák nebo plzeňský Petrohrad jsem se dostala díky bazénovému centru, do kterého jsem zavítala, abych vyzkoušela, zda mě mallorská voda mezi dlaždičkami náhodou "nezrychlí". Do nížin, vinic, sadů a městeček ve vnitrozemí jsme vyjížděli na zahájenou a rozkmitanou. Do horských částí Serra de Tramuntana jsme pak dvoukolé miláčky vyvezli na nejeden kopec.
Tréninkově jsem si užila rozmanité cyklistické chvíle s různými motivy i výkonostními apely. Došlo na klidné jízdy, ale i ty, kde je potřeba trochu zatopit, zamakat a poctivě doplňovat, aby síly vydržely na celý švih.
V hotelovém zázemí docházelo k regeneraci v podobě pobytu ve studeném bazénu, sauně a hlavně účasti na podvečerních kompenzačních cvičení pod vedením Petra Nováka. Moje stávající zkušenosti a rutiny byly obohaceny o nejednu novinku i díky přednášce o výživě ve vytrvalostním sportu. Jo, jedli jsme. Hodně a dobře. Nejvtipnější byl zákaz večerního dezertování, které jsem sama sobě udělila. Dodržela jsem ho diplomaticky díky ochotným parťákům. Ti nanosili dortíky, které se mi z nabídky líbily, abych je od nich mohla POUZE ochutnávat. Takže dezert jsem pak vlastně neměla ani jeden, žejo :-D. Nepočítám obříka, kterého jsem vdechla na první vyjížďce do hor s juniory. Byl to určitě ten nejsladší a nejlepší mrkvový dort mého života. Navíc po tom, co mi z kapesních zásob mnoho nezbývalo, pomohl k důstojnému dotočení nohou až do cílové destinace.
Děkuji celé bandě kolem kol, že jsem ji mohla poznat a byla její součástí.
Díky Tomovi Kozákovi, že se snažil sesynchronizovat veškeré dění s mými tréninkovými potřebami.
PS. Kapitolu montáž a demontáž mého silničního kola záměrně vynechávám, jelikož nikoho z vás nechci svým psaním dostat do stresu a už vůbec ne do pochybností směrem k mých technickým dovednostem. V případě zájmu zašlu detailní popis těchto akcí včetně podrobné fotodokumentace a přidružených demonstračních videí. Tento klenot, jsem při odjezdu na Mallorcu obdržela darem od svého manžela. Upozornění! Návod na připevnění a sejmutí držáku na cyklokompjůtr obsahuje vulgarismy.