16. 9. 2023 Praha
„Bude to dobrý rozjezd před Molvenem.“ ,
Potvrdil šéfiTom aneb můj trenér osobní doměnku, vnitřní přesvědčení a umanutí.
Když moji nutkavou potřebu vyrazit na tradiční bajkový závod sezóny podpořila i Bjež základna, bylo jasno. V sobotu 16. 9. se vyráží do Prahy. Předsevzetí, potvrdit si formu a obhájit vítězství z předchozích let, jsem vystupňovala myšlenkou na traťový rekord v ženském podání. Na nemalou nálož cílů stanovených sobě samotné jsem se až neuvěřitelně těšila. Pěkné počasí slibovalo, že by mohlo všechny mé výmysly podpořit.
Zatímco obblečení, jídlo a veškeré vybavení jsem měla dávno nachystané, téměř žádnou pozornost jsem nevěnovala studiu statovní listiny a podrobnostem týkajícím se pokynům ke startu. Ty jsem řešila až večer předem. Díky předchozím tréninkům na silničce, přestavěnému posedu a jinému sedlu na biku jsem se v pátek nadšeně proháněla po lese a říkala si, že by mi závodní sobota na běloušovi mohla sednout.
Ranní brzké vstávání a přichystávky se povedly. Podařilo se nám dokonce vycestovat včas z Plzně. Nabyla jsem dojmu, že průběh je hladký a času mám dost. Ke startovní lajně jsem se ale z rozjížďky vracela v šibeničním čase, takže nakonec jsem obsadila předpáskovou pozici po boku pravděpodobných pánských lídrů. Nakonec se k nám zmáčkla ještě ambasadorka Pražské 50 Tereza Vlk Huříková, takže ženská troufalost v těchto řadách byla naštěstí posílena.
Po startu klasicky do výjezdů, sjezdů a dále až na samou periferii Prahy. Věděla jsem z předchozích let, že pro vytvoření pozice se ihned po startu musí makat a pěkně topit pod kotlem. K zakyselení jsem tedy tělesnou schránku dovedla velice rychle a poctivě i letos.
Po tomto počinu jsem se snažila ulovit jedince nebo skupinu ke spolupráci, což se kvůli úvodnímu přepalu nedařilo. Nakonec se našel závodník, který do kopce zdánlivě kopíroval moje nasazení. Když jsem však naznačila, že pokud chce střídat, je vhodný čas, přiznal, že nemůže. Zachovala jsem tedy přední pozici a povzbuzovala jsem nás k dojetí skupiny. Vzal za to na rovině. Moje znovu odpálené nohy však nedokázaly zrychlit. Jelikož jsem nedokázala včas adekvátně reagovat a háknout se, závodník zmizel a já byla svědkem toho, jak se připojuje ke skupině před námi. Tempo jsem udržela až se třetí partou, kterou jsem se nakonec nechala cíleně dojet. Společně jsme pak ukrajovali kilometry. Skupina mi ujížděla z kopce a já jí sjížděla a ujížděla do kopce. Druhá půlka trasy mě bavila nejvíc. Divokou Šárku a terén v ní jsem si ale nakonec, kvůli neobratnosti jednoho člena skupiny, neužila. Tímto neplánovaným zpomalením došlo k rozdrobení početné party a já zůstala nechtíc v její poslední části. Makala jsem, co to šlo a věřila si na poslední stoupák do Dejvic. Věděla jsem, že ten umí štípnout. Než jsem se ale nadála, octla jsem před závěrečným sjezdem k univerzitě se zázemím a cílem závodu. V ženském traťovém rekordu jsem jako první žena projela cílovou zónou v čase 1:40:23. Splnila jsem všechny sobě stanovené úkoly. Vítězství, v pořadí 3. na tomto závodě, jsem slavila s Dubem a Tofíkovic partou – Barčou a Mírou Brillem alias Birelem, se kterými jsme pak trávila zbytek skvělého odpoledne. Suprový byl také pokec s prvním mužem závodu Honzou Benešem a jeho bezva manželkou.
Za poctivé rozjetí před Molvenem a fajn slunečné počasí na objednávku děkuji organizátorům Pražské 50. Díky Tomovi a Janče za super přípravu a Honzovi za support. Bjež za podporu a palce.
Reel od Pražské 50
tisková zpráva:
výsledky:
Co se píše o Pražské 50 na wiki?