"Nechceš už tu sezónu ukončit?"
Pípne mi dotaz do telefonu když mě biker Beny zaznamená mihnoucí se u Tesca v Klatovech. Po tom, co jsem v místní nákupní zóně zažila za páteční davovinu, se totálně přesocializovaná vrhám do auta a popoháním Duba k jízdě za závodem. Akce na Šumavě mi teď připadá v kontrastu s pobytem na tomto strašidelném místě, jako ten nejdokonalejší program. Hurá do přírody a do lesa. Hurá na závod, kterým... to ještě nekončí :-D - Varské Bahno si ujít nenechám, žejo.
Městskou pachuť a dojem z nákupáku si s Dubem spravíme ještě to odpoledne projížďkou na Modravu a na Březník. Kontroluju nohy a hodnotím, že po nevydařeném posledním závodění a neplánované pauze, by snad při zítřejším dopoledni ještě mohly naskočit.
Perfektní antýgláckou partu opouštíme po sobotní snídani. Registrace a přípravy u hotelu Ořovský na Železné Rudě už máme s Dubem zmáknuté za každého počasí. Dnes to však vypadá, že rosnička paní Zárybnická závodu více než přeje, ačkoliv její zdejší přítomnost poprvé za historii mých účastí nezaznamenávám. Zatímco loni jsem před startem skoro nevystrčila nos a omezovala tepelné ztráty na maximum, letos se projíždím a hodnotím co svléknu, abych se do kopců neuvařila. Nakonec nechávám pro jistotu návleky na rukou, které však po deseti minutách nasupeně stahuju z paží a svůj oblékací odhad negativně hodnotím vnitřním úšklebkem sama na sebe.
Celá trasa se zdá být v naprosto dokonalé kondici. Valím, co to jde. Ve výjezdech předjíždím a ve sjezdech uhýbám (jsem po Molvenu drobně opatrná :-D). Dynamickou a hravou sólo jízdu se podaří odměnit občasným kontaktem s partou. Je okořeněna jedním zablouděním, nastoupaným kilometrem výškovým, přenádhernými prosluněnými výhledy do šumavského kraje, oblíbeným výjezdem na Pancíř a sjezdem pod lanovkou, která mu náleží.
Pod obloukem Author se zjevuji v čase 1:55 jako 1. žena a 17. závodník celkového pořadí (ze 77 dokončených jízd). Potkávačky byly - s Kamilem, s Michalem (absolutní vítěz), s Píďákem a jeho ženou, s trenérem Tomem K. (absoluně 4.) a dalšími.
Dub, po tom co se proběhne na Pancíř a zpět, nepohrdne procházkou na Vintířovu skalku a já, plná dojmů jdu ještě sama na jednu večerní z Antýglu na Horní Hrádky. Snažím se z dokonalého dne vytěžit maximum. Povede se to i díky partě, se kterou na chatě završíme den povídačkami a kytarovou veselkou plnou známých "opejkačkaček".
