29. 7. 2023
Trasa hlavního závodu B - délka 61km/ převýšení 1251m
Další závodní víkend je tu. Je to jízda… a byla to jízda - tentokrát na Šumavě. Kolo pro život, tzv. KPŽ, jsem po zadovském okolí jela už před dvěma roky, takže jsem tušila, jaké víkendové povyražení jsem konkrétně sobotě přiťukla. Nevyzpytatelná předpověď počasí naštěstí nakonec zahlásila příjemnou teplotu. Déšť slíbila až na průběh závodu. Startovalo se v letním obleku s tím, že případné pokropení může být pouhým podnětem k pořádnému makání s vedlejším motivem zahřát se a proschnout.
Start hlavní trasy B naplánovali organizátoři na 11:00. Rozjetí a rozhýbání jsem nestihla takové, jaké bych potřebovala, jelikož časová dotace mé přípravy je prostě… enormní :-D. I přes to jsem se uklidnila faktem o učiněném maximu a před 11hod mi navíc pohodovější předstartovní náladu přinesl rozhovor s Peťulou Gávelovou. S tou a s některými dalšími mašinami ženského pohlaví jsem sdílela druhý koridor.
Výjezd na vrchol sjezdovky a k zázemí celého závodu byl vyšperkován vrchařskými prémiemi. Úvodní tempo celého pelotonu tedy absolutně neodpovídalo intenzitě, která by neměla vést k zakyselení organismu. Nezbývalo nic jiného, než rovnou tlačit na pilu a doufat, že nahromaděný laktát někde odreaguju. Vysvištěli jsme kopec a bylo to dobré. Nohy se točily jak po rovinách, tak do výjezdů. Sjezdy proběhly v ostřejších rychlostech, ale sebevědomě a s jistotou. Měla jsem radost, jak cesta ubíhá. Někdy jsem potkala skupinu, jindy osiřelá následovala trasu dle šipek a mlíka. Různě jsem se přelejvala mezi závodníky a vlastně si jela své pocitově vydatnější tempo. Slejvák, který se opravdu zhruba v polovině mé jízdy přihnal, nás slušně ošplouchnul. Na brýlích jsem v tu chvíli postrádala něco jako stěrače. O to, abych viděla, se tedy staraly rukavice.
Celou dobu jsem tušila přední pozici, ale informace o přesném pořadí se rozcházely. Do první půli trasy jsem měla před sebou na dohled ženu z Rouvy teamu. Kontakt jsem ztratila ve sjezdu, kde mě zdrželi dva muži. Při vjezdu do Vimperku už jsem však opět dýchala žlutočernému dresu na zadní část. Po tom, co mě dívka zaznamenala, pořádně přitopila. Nedokázala jsem v tu chvíli adekvátně zareagovat a k tomu všemu jsem zazmatkovala u občerstvovací stanice, do které se mohlo a nemuselo najet. V domnění, že cesta vede pouze přes občerstvovnu, jsem si trajektorii prodloužila a nakonec první ženě dopřála další náskok.
Rozhodla jsem se vytrvat ve svém úsilí a jet, co to půjde. Uvidí se. 10km před cílem vypovědělo službu zamykání vidlice, takže do kopcovitých a rovinatých šototlin jsem musela se Sparkyho otevřeným pružícím tělem. Jela jsem a neslevovala z intenzivního projevu. Podpořilo mě také předjíždění několika desítek závodníků z trasy C. Radost jsem pak měla ještě větší při míjení cedulí oznamujících poslední kilometry závodu. S veselkou a pocitově zbylou energií jsem se dostala do zázemí a cíle, kde mě moderátor ohlásil jako absolutně 2. ženu, která dokončila hlavní závod.
Byla jsem spokojená s vlastním projevem i intenzitou, kterou jsem do závodu vložila. Bez pádu, zaškobrtnutí a významnějších technických problémů jsem se dostala do cíle za 2hodiny a 49minut jako 66. závodník trasy B. Díky Honzovi za support a Tomovi a Janče za přípravu. Díky KPŽ za hezký závod a počasí, že nám to nedalo zadarmo.