PANORKROS -terénní běh

„Tak zkus vyhrát sama nad sebou a nenech se porazit nějakou sebesra.kou“ reaguje teta na zprávy týkající se závodu Panorkros od 321start. Přesně nad tím jsem od rána přemýšlela… bude to slušnej hec pro kebuli a tak trochu Kindersurprise, jak ze zimy stále neprobrané tělo na tradičním otvíráku sezóny bez kámošů běžců pohecuju. Veškeré přípravy a rituály zachovány (včetně neúnavného doprovodu – Dub). Sama na startu si připadám jako před skokem bungee jumpingu (jediná adrenalinová záležitost, do které by se mi opravdu nechtělo). Vím tak trochu z loňských ročníků, co za masakr mě čeká a snažím se klasické předstartovní polemiky zahnat myšlenkami typu: Jsem zvědavá, kolik hlíny za nehty si tentokrát domů povezu; kde bude na trati slibovaný Šůchinův „virový háj“ a vyloženě se těším na „pozitivní cíl“. Aniž bych tušila symbolický čas, ve který jsem spustila měřící přístroj (pro pořadatele – 11.23), jsem se rozeběhla na horskou dráhu panorkrosového lunaparku. Přesebehecovaná jsem to napálila, jak to v tu chvíli šlo. S vesmírnejma tepama jsem se škrábala do valů a očima (když to nešlo patama) jsem brzdila seběhy. Ou… na jednom z nejprudších svahů mi to podjelo a tělo se nasměrovalo na strom čnící v jednom z krpálů. Hned jsem si v jedné setině vzpomněla na to, co se na závodech děje, když se padá do stromů a rychlou výhybkou jsem trčícího obra těsně minula. Občas jsem očima nevěděla, kam dřív - šipka, kořen, mlíko, klacek, bahno, krpál, výběh, plošinka… mlíko nikde. Rychlovracečka a seběh po správné cestě. No mě omejou… běžím to už čtvrtým rokem – zakufrování by mě nenapadlo. Honem morál do latě, protože tohle dnes běžet podruhé nechceš . Závěrečná část u pole prosvícená sluncem. Žádné rozjímání – hecuju se, co to jde. Po brutálech celého závodu je to jediný místo, kde se mi daří srovnat dech, lehce zrychlit a zpravidelnit hekání (nepřítomnost ostatních závodníků se vzhledem ke svobodě těchto projevů hodí ). Do cíle dobíhám v čase 25:09, naměřená vzdálenost 4,75. Spokojená nejsem, jelikož mým cílem bylo přiblížit se loňskému výsledku. Při pohledu na TF však hodnotím, že víc bych ze sebe dnes pravděpodobně stejně nevyždímala. Díky 321START za tradičně suprovou a skvěle označenou trať. Tímto objímám, líbám a zdravím kamarády a účastníky závodu, které bych tolik chtěla potkat. S velkou slzou v oku také vzpomínám na Šůchinův chleba se sádlem. + novinové počteníčko: https://plzensky.denik.cz/.../foto-na-valse-se-konal...