„Na trati jsem viděla hromádku připomínající fazole. To byla asi nějaká klučičí snídaně.“
Hlásí Evča po doběhu do cíle a absolvování 5km neúprosné terénní rychty, kterou pro nás, jako každý rok, nachystal otužilec, sporťák a především neskutečný srdcař Šůchin a jeho tým 321START.
Kluci, kteří museli dle rozpisu absolvovat dva okruhy, se v tu dobu pravděpodobně drápali do kopců a sbíhali některé z brutálních valů. Ke snídaňové ztrátě se tudíž doznat nemohli.
Zamyšlené nad nějakým chudákem, který se trápí na trati s prázdným žaludkem, jsme šly raději obestoupit občerstvovačku a rozplynout se nad Šůchinovým legendárním chlebem se sádlem a škvarky. Vzpomínaly jsme na nádhernou, ale sakra těžkou trasu. Alča, do dnešního dne traťově neznalá, se přiznala, že si chvíli myslela, že si buď spletla cestu, nebo že to nemůže autor trasy myslet vážně. Při testování Krsákova perníku jsme hodnotily plíce, které úpěly pod nečekaným návalem studeného vzduchu a rozmanité emoce, které vyvolalo především osahání si vytyčené cesty všemi končetinami zároveň.
Běhalo se, fandilo, tleskalo, fotilo, jedlo, pilo a povídalo. Ačkoliv se tento ročník nesl v duchu menšího počtu závodníků, děly se, jako vždy, velkorysé věci. K tomu zázemí domyšlené do puntíku, dokonale označená punková trasa a dobrá nálada, které v současné době musí jít člověk naproti.
Děkuju všem za krásná setkání a Honzíkovi za tradičně nejlepší chleba se škvarkovkou a za poctivý odpal do závodního víru.
