FOTO: Pavel Praský
„V reportu budu mít tentokrát speciální odstavec, kde mi poděkuješ za to, jak jsem dokonalej a že všechno je to moje zásluha, je ti to jasný?“, hlásí Dub s plnou pusou smažáku, hranolek a točenýho speciálu spokojeně zasednutej před chatou. Kroutím nad tím vším nevěřícně hlavou. Ovšem že ne nad výroky - to bych si nedovolila, zpochybňovat jeho kvality v kontextu s mými triatlonovými pokusy. Moje myšlenky se spíše zaměřují na to, kterak jsem se smířila s předzávodním pobytem ve stanu, a nakonec se stejně zase nějak zadařilo a vyšel původní plán s luxusním dubbonusem – ulovili jsme jedinou náhodně uvolněnou chatku v celém kempu těsně sousedící s občerstvovnou. Honza se netají názorem, že to mistrovství bude celý hned vesmírně veselejší :-D.
Z Hrádku nad Nisou je to do německého městečka Zittau co by kamenem dohodil, a tak na místo plánovaného evropského šampionátu XTERRA GERMANY pendlujeme včetně kilometru Polskem asi s 10min časovou dotací. Ve čtvrtek zkoušíme s Hankou a Jakubem poprvé pokořit 37km dlouhou cyklotrasu. Dub na gravelu nám dělá support. Stíhá při tom sjíždět a vyjíždět téměř všechny nastražené krpály plné vysypané suti a kořenů. Pro ostatní bikery, s motivem projížďky podobným našemu, je na kamenitých cestách hotovým unikátem. V porovnání s dosud odzávoděnými tratěmi patří tato mezi nejhezčí, ale také technicky nejnáročnější. Večer testujeme kvalitu vody v O-see a hodnotíme, že po uplynulém programu se hodí předzávodní den ve volnějším režimu.
V pátek se jen terénní procházkou omrkne 5km běžecký okruh, který bude potřeba závodně 2x prolítnout a zafandí se na Short Tracku, kde to lámou elitáři. Večer ponechám rozjímat Dubíka s roztomile obrovským hamburgerem a dalším orosencem a na sobotní evropský match si hodím 9hod šlofíčka.
FOTO: Dubphone
Po roztržitějších ranních přípravách, trasování místa v obřím depu a plánování logistiky při přechodech, se s českými triatletkami rozcvičujeme a snažíme se pro(u)kecat předzávodní nervozitu. Rovnáme se spolu s dalšími Evropankami jako 4. vlna na startovní lajně položené na písečné pláži. S povelem vbíháme do čisté a lehce chladné vody jezera. 1500m, bohužel, nezdolám tak rychle, jak bych si představovala. Jen místy se mi daří více zahrabat do vln a trochu sebou mrsknout. Uvědomovanou ztrátu však hodlám velice rychle smáznout na cyklistice. Po tom, co se dostanu před vláčky pomalejších závodníků (startujících v předchozí vlně), roztáčím nohy jako pouťové kolotoče. Až na jeden konec technického sjezdu se mi v ostatních náročnějších pasážích daří. Ve srovnání se čtvrteční zkouškou si na trati počínám nad očekávání. Nejvíce bodů sama sobě uděluji za výstupy kopců, ve kterých se nebojím kadenčně aspirovat na centrifugu. Po energetické inventuře, kterou několikrát za jízdy provádím, si ukládám pořád dokola jeden a ten samý úkol: „Ani na chvíli nepolevit.“ Když to terén dovolí, využívám ManfREDa i jako jídelní vůz a spolu s ukusovanými kilometry ho postupně zbavuji náplastí s gely a tyčinkami. Energii takto udržuji na relativním maximu. Tuším, že následných 10km běhu po bajkerské šichtě v místních horách, nebude zadarmo. Po předjetí slušného počtu závodících, včetně několika elitářek startujících ve 2. vlně, tuším, že jsem se vpřed posunula docela slušně.
Přechod na terénní běh tentokrát trochu bolí. Divácky atraktivní překážky a stráně přibržďují obvykle rychlou proměnu cyklistky v běžkyni. Vše se podaří vyladit až za hlučícím zázemím závodu. Hodnotím ale, že na to, abych nohy rozkmitala na svoje maximum, potřebuji pravděpodobně brutální vedro předchozího týdne (odkaz na MČR v Praze).
Doběh po 10km terénním snažení do cílového prostoru je dojemný a moc si ho užívám. Absolutní nadšení ve mně, nejen v tento okamžik, ale i v průběhu celého závodu, vyvolávají početné skupiny neúnavných fanoušků a jejich různojazyčné poklony a motivační slogany. Hlasitostí i nasazením však, jako obvykle, dominuje česky halekající Dub.
A jak dopadl XTERRA European Championship - Germany 2021? Neskutečně! Nečekaně! Beru 1. místo mezi všemi třicetiletými hobby závodnicemi a celkově jsem 2. v této tzv. AG (sestavě všech závodnic mimo elitních). Čeho si ale vážím nejvíce je 11. flek mezi všemi zúčastněnými ženami, a to včetně elitářek.
Výčet díků je stejný jako v minulém týdnu. Slibovaný Honzův odstavec nakonec trochu protáhnu. Tímto mu odkazuji celý závodní příběh včetně našeho společného úspěchu a dalšího slotu na Havaj (beru jako potvrzení první pozvánky), který se podařilo na tomto mezinárodním podniku vybojovat.
FOTO: Pavel Praský
Díky všem za hezké zprávy. Jsem fakt sportovně i všemožně šťastná!
Odkaz na video z akce: