SOBOTA – HLAVNÍ ZÁVOD
(XTERRA ORIGINAL)
1,5 km plavání
34 km terénní cyklistika
10,5 km terénní běh
Středeční projížďku 34km dlouhé cyklistické trasy jsem nezahájila zrovna nejšťastněji. Nové sedlo a lehce pozměněný posez mi dávaly zabrat. Sváděla jsem boj s kolem, koncentrací na terén a všeobecnou nervozitou. Tu jsem se snažila lehce rozptýlit. Pomáhaly mi k tomu výhledy do malebné krajiny, a především skvělá společnost mého muže a Hanči a Kubíka Odlových.
Podobně nekomfortně a přemlouvačně jsem se cítila až do sobotního rána. Několik odjetých sprit triatlonů nebo závodů kratších distancí před tímto podnikem mě nemohly nechat chladnou. XTERRA original to měla být letos poprvé a rovnou v podobě mistrovství Evropy na domácí půdě. Ledy se prolomily až ve chvíli, kdy zazněla rána z kanónu a na ktišském rybníku odstartovala poslední skupina všech žen AG a mužů nad 40let. Bez neoprenu jsem byla ve vodě možná pomalejší, ale šťastnější. Plavání mě bavilo a snažila jsem se udržovat zvolené tempo.
Po návratu mého těla do původní geometrie už jsem ManfREDa zase poznávala. Rubala jsem do prvního kopce, co to šlo. Z vody zatuhlé údy však nespolupracovaly tak, jak jsem si slibovala. Trvalo mi trochu déle, než jsem je opravdu zahřála. Techničtější části trasy jsem si oproti středě opravdu užívala. Krize přišla jen při sjezdu z Libína, při které jsem se modlila, aby mi službu nevypověděly vydrncané ruce. Od kamenitého dlouhého sjezdu totiž dostaly pěknou sodu.
Po příjezdu na prachatické náměstí jsem byla občerstvena řvoucími fanoušky. Asfaltku a terénní pasáže jsem pokořila běžecky ve dvou okruzích. Před náměstím jsem měla na dohled dvě závodnice a doufala v to, že mám dostatek sil na udržení pořádné intenzity a morálku na předbíhání. Na poslední kilometr jsem zodpovědně přitopila a roztočila nohy. Plán napálit to, co to jde a vydržet, vyšel. V cíli jsem zjistila, že závěrečným počinem jsem se nominovala na nedělní Short track. Hlavní závod jsem dokončila jako 8. hobby žena a 3. ve své věkové kategorii 30-35 let.
NEDĚLE – SPRINT
(XTERRA SHORT TRACK)
2 x 0,2 plavání
4 x 1,9 horské kolo
2 x 1,2 terénní běh
Nad tím, zda mám následující ráno startovat, jsme dlouze polemizovali s Dubem ještě v sobotu na prachatickém náměstí. Trasu shortu jsem měla sice projetou, ale chyběl na ní drop netušené výšky, který se měl doplňovat až v den D. Tento schod byl hlavním zdrojem mé nerozhodnosti. Závodit po boku nejlepších xterraček Evropy mě však ohromně lákalo, a to i se samozřejmým vědomím, že má přítomnost v závodě bude opravdu pouze účastnická. Kdy jindy, když ne teď! Příležitost obr zážitku jsem chytila za pačesy. V 8:00 ráno už jsme s Honzou drtili a drilovali dropy a rock garden přímo na trati. Začala jsem pociťovat štěstí a jistotu, že jsem se rozhodla správně a že to bude dobrý. Silové výjezdy a technické sjezdy na této trase mi pocitově opravdu seděly. Bylo zábavné hupsat dropíky a proplétat se vymezenými terénními koridory. A pak… 9:00.
Ptáte se, jaké to je stát po boku elity, koukat na to, jak se natáčí závod televizí a být v obklopení neuvěřitelného fandícího davu? No… husí kůži mám ještě teď. Trasu běhu už se mi, bohužel, podobně jako dalším pomalejším ženám, nepodařilo okusit. Ze závodu jsem byla podle pravidel stažena. (Ačkoliv jsem na kole bojovala, časová ztráta z plavání byla na tomto sprintu velká.) Energie jsem měla jako nikdy, takže mě to trochu mrzelo, ale i tak JSEM BYLA ŠŤASTNÁ. Byl to jeden z mých největších závodních zážitků.