31. 7. 2021
Chce se mi spát, chce se mi spát, chce se mi spát, spát se mi co, chce!
Hodinky oznamují sobotní půl druhou ranní a já lituju toho, že nemám třetí nebo čtvrtý bok, na který bych se převalila a vyzkoušela jeho uspávací efekt. Probdělý čas strašidelně narůstá. Vize budíčku před šestou se nezadržitelně přibližuje, a tak tisknu víčko na víčko a hlavu se snažím naladit ke snění. Po veškerých pokusech nezabírá dokonce ani zaručený trhák - mléko s medem po lžičkách. Zmařené snahy tak neslibují zdaleka takové ranní vyhlídky, jaké si zažije ManfRED při cestě na Šumavu ze střechy našeho vozu.
Předpokládaná únava způsobuje koma, ze kterého se jako spolujezdec probírám až v Kašperských Horách dvě a půl hodiny před startem. Naštěstí zafunguje předzávodní těšení, které mě spolu s malou kávou dokonale vzpruží.
Chystání kola nechávám na DUBservisTEAMU a letím k registraci. Velké a profesionálně vyladěné zázemí se všemi možnými službami napovídá, že tady to bude velký. Absolvuji přihlašování přes PC (na to taky valím bulvy) a jdu zahřívat nohy i hlavu do startovního motivu. Uvědomuji si, že neořezané červencové tužce se podobá má informovanost k profilu trati, netuším dokonce ani, kde je start, a už vůbec ne, kam se na něm zařadit. Na podobném závodě jsem sice již byla, ale nejsem si jistá vůbec ničím. Od (na mé poměry) slabé infopřípravy si slibuji kvalitní psychické otužení a netradiční posun mimo komfortní zónu. Díky Michalovi a dalším bajksympaťákům však nakonec mažu ze seznamu pár otazníků a jsem o něco klidnější. STOJÍM NA STARTU v na divoko uloveném 3. sektoru. Vedle mě se řadí zkušené bajkerky včetně Heleny Karáskové – hlavní favoritky závodu.
Je to tady. V těle cítím vibrace způsobené předstartovním drinkem emocí, kde hlavní přísady tvoří radost, obavy, dojetí a neskutečné závodní těšení. Vše je decentně kořeněno neidentifikovatelnými pocity spojenými s aktuálním zadovským prostředím a vyplavovanými endorfiny. Odpočet posledních vteřin! Emocionální mix se plní až k okraji pomyslné nádoby. Zacvakávám nohu do pedálu a …START! Nakopávám ManfREDa k výjezdu do téměř 3km dlouhého kopce. Ten je pravděpodobně na úvod 60km trati zapojen jako simulátor středověkého mučidla k totálnímu odpalu končetin a roztáhnutí plic do vesmíru. Na této zahajovací šílenosti jsou zároveň vyhlášeny vrchařské prémie, o které se někteří cyklosebevrazi záhy po startu pokouší.
Závodníci se po několika chvílích začínají reálně třídit a proplétají se jako chapadla vánočky. I přes pocit kvalitního počínání mi je na úvodních několika kamenitých sjezdech předvedeno, „JAK SE TO DĚLÁ“. Se ztraceným sebevědomím a prosvištícími bajkery se však na oplátku mnohdy potkávám ve výjezdech. Moje nasazení ve vertikálních i horizontálních směrech však všeobecně hodnotím jako nečekané. Snažím se udržovat pocit dravce a v těle hlídat dostatek energie. Na zhruba 15.km se závodnický šejkr ustálí a zvětší se mezery mezi dílčími skupinami. Od více jak druhé poloviny celé trasy spočívá má jízda v udržování tempa s asi pětičlennou skupinou mužů a jedné ženy, se kterou se pak vzájemně naháníme. Proces se podobá přetahované s lanem. Já ji předjedu při zdolávání kopce nahoru, ona mě dolů. Na rovinách spolupracujeme a krátkými slovními hláškami a povzbuzeními prokládáme funění či drncání přes kořeny a kameny. Jelikož je trasa doslova horskou drahou, tento mód udržujeme téměř do konce závodu. Na posledních pár kilometrech se však začne svádět boj o 5. místo. Únik a silný terénní finiš zkušené bajkerky, která mě nenechala od docvaku ani chvilku vydechnout a vyburcovala mou závodní duši na maximum, je pro mě však v danou chvíli pěkným vytřením zraku. Ačkoliv kořeny, bahno a kameny už skoro neřeším a pocitově je přehvízdávám jako harvestor, jsem svižná do kopce i na rovině a zbytky sil mačkám jako citrón až pěkně na slupku, nestačí to. Přesto dospurtuju šťastná k cíli a smekám bajkerce s výsledným 30s předstihem klobouček.
Obsazuji 6. místo mezi ženami a 2. ve své věkové kategorii. Jsem nadšená a vděčná za dojezd této nečekaně technické, ale zábavné trati. Díky za tento podnik!