7. 8. 2021
S drobným časovým odstupem se konečně uchyluji k popisu zážitků z mého srdečního závodu – KIWI terénního triatlonu, který pořádají nadšenci z Dalovic (obce mého dětství a dospívání v sousedství Karlových Varů). Již dávno je tento letní počin xterráckým svátkem pro celé okolí a každoročně láká značné množství KIWI pamětníků i nových zájemců o tento nádherný sport.
Když jsem jako malá s obdivem sledovala závodníky a chodila po značených cestách chystaného klání, ani ve snu by mě nenapadlo, že v roce 2021 už to bude po třetí, co tuto sportovní zábavu absolvuji. Můj první KIWItah se vztahuje k roku 2018, kdy jsem dominovala mezi ženami ještě jako Tolarová Janice. V loňském roce, po tom, co se na cyklistice zdálo, že zopakuji předchozí úspěch, mi na kořenovce odpadl pedál. Díky technické podpoře na trati jsem závod dokončila se ctí, ale také s více jak 20min ztrátou. A co přinesl rok 2021?
Startovalo se v sobotu 7. 8. v odpoledních hodinách na Rolavě, kde triatleti vodou promrskali 500m až k prvnímu depu na břehu nádrže. O zábavu se mi při plavbě postaral nejen škrtič neopren, ale na prvních 100m také jakýsi mrštný trikapřík, který mi svou silnou ploutvičkou ve vlnách uštědřil slušný dělo do nosu. Než jsem se vzpamatovala a setřásla hvězdičky rotující kolem hlavy, už se vplouvalo do druhého okruhu, a hned na to se vylézalo z vody. Svůj plavecký „výkon“ tedy objektivně zhodnotit nemohu.
Dvoukoláka ManfREDa jsem po dlouhém čase stráveném v depu div nezačala přemlouvat k přerodu na elektrokolo. Ač jsem na něm nikdy neseděla, ke sjíždění dosavadního manka by se přídavný motůrek s jistotou hodil. Zažehnout plameny v nohách se však naštěstí podařilo celkem rychle a po mém oblíbeném krpálu k Mezirolí jsem dokonce měla možnost se chytnout Jakuba O. a Jindry V. Ve výjezdu za Nivami jsme přibalili ještě Hanču. Nevím, zda se klukům nepozdával následný holčičí funing, nebo měli obavy z případného zapředení hovorů o šminkách a receptech na vaření, ale raději nám z nějakého důvodu ujeli.
Na Velkém Rybníce jsme tedy s Hančou osiřely a roztočily dámskou jízdu. S technickou projížďkou za hrází však párty velice rychle skončila Hančiným únikem mezi kořeny, stromy a kapradiny. S jedním zaškobrtnutím jsem se přehoupala přes nerovnosti a v Sadově jsem to napálila tak, že jsem na frekventované křižovatce málem nedobrzdila před právě uvolněnou dopravou. „Sakra! Proč zrovna teď?“ Zastavení, ač chvilkové, významně navýšilo moji ztrátu. Pálím dál a doufám, že s Hani prohodíme ještě nějaké to slovíčko :-D. Louku téměř prolítávám, a u fotbalového hřiště mám první ženu a zároveň moji kamarádku na dohled. Takto dojedeme až k obecnímu úřadu – k parkovišti s druhým depem.
Jestli se mi v ten den něco nevyvedlo, tak je to právě pobyt na tomto místě. Na můj vkus jsem si ho užívala až nepřiměřeně dlouho. Jako lama slézám z kola, protože se až úplně před čarou označující přechodový prostor vzpamatovávám ze stíhací jízdy. Vbíhám do labyrintu s věcmi, které nám k příslušným číslům organizátoři přichystali. Naráz na mě řve asi pět lidí ve naze poradit mi lokalitu s vyrovnaným běžeckým vybavením. Nakonec mou zoufalou pátrací akci ukončí organizátor (děkuji). Největší tragédie přichází při přezouvání, kdy to s jednou botou asi 2x nevyjde. Aby toho nebylo málo, zmatená a trochu nasupená sama na sebe, vybíhám na špatnou stranu.
Ve vedru letím Májovkou a mým milovaným zámeckým parkem. Po výběhu na skalku a dál k Bohaticím přichází na řadu nerovnosti na poli, kde lehce protestuje z jara zhojená nártní kůstka. Volím opačnou taktiku, než by bylo normální, a úsek proběhnu co nejrychleji. To abych nohu zbytečně dlouho netrápila. Dále se snažím natahovat krok a zvyšovat kadenci, ale nepřichází příliš energie k tomu, abych se na posledních pár set metrech ještě trochu zmáčkla. Ukusování 3km trasy pobíhá i tak ve slušném tempu a v cíli se ocitám se ztrátou 31s za první skvělou Hani. Jsem šťastná, protože výkonem si zajišťuji bezva výsledný čas a posun v osobní historii závodu. Jsem také plná skvělých dojmů z přátelského počínání a závodění. Spolu s kladnými emocemi přirozeně analyzuji velké množství chyb a problematických chvil, kterých jsem se v procesu dopustila a které jsou mi ponaučením pro příští triatlonové snahy.
Děkuji dalovickým za skvělou akci a všem známým a kámošům za potkávačky na trati i vedle ní. Bylo to zase vesmírný.