V sobotu 6. 8. 2022 byl v rolavském volnočasovém areálu ve 14:00 odstartován terénní triatlon (0,5km, 23km, 3km). Účast na akci, pořadatelsky spadající do rodné obce, beru, od dob zahájené triatlonové snahy, jako svou milou občanskou povinnost. Kolonka v papírovém diáři byla kolem nápisu "KIWI MUŽ" proto náležitě osrdíčkována, nazdobena a vybarvena. Jako největší dalovický hujer jsem se v pátek v 17:58 předvedla hnedle u prezentace, kterou bylo možné učinit už v tomto předzávodním dni od 18:00.
Jako tradičně se start a cíl závodu lišil a depa byla nachystána v rozdílných prostorech.
Tento typicky "prachatický" model, dle mého názoru, obecně lehce komplikuje organizaci všem zúčastněným, ale na druhou stranu také dosti přidává na atraktivitě samotného závodu. Pro mě je, oproti cyklení se v okruzích, určitě příjemnější.
Z důvodu hraničních rozborů vody byli závodníci do poslední chvíle napínáni a spekulovalo se, zda si nebude potřeba místo plaveckých čepic chystat běhačky na terénní duatlon. Vodu nakonec hygienici posvětili a označili za splavnou. Organizátoři v rozpravě zveřejňovali důvěru v příchozí triatlonové nadšence s tím, že celý den určitě plavat nebudou. Všichni byli řádně poKIWImuženi, pochlapeni a upozorněni na jistě silná vysportovaná těla – potažmo žaludky. Přesně to jsem potřebovala – kvalitní vnější motivaci k co nejlepšímu výkonu ve vodě! Rozkaz zněl jasně – neplácat se tam do večera! K plaveckému aktu jsem si však raději přioblékla neopren. Rozhodla jsem se od nazelenalé krásky raději co nejvíce izolovat. Heslo: postihne tě úplavice – nepojedeš Prachatice.
Bez problémů jsem se probrodila (no, úplně tak hladký a rychlý to nebylo, ale do večera jsem to zvládla). Za běhu do depa jsem se vyprošťovala z neoprenu. Tato snaha tentokrát vyžadovala větší časovou dotaci, ale i to se nakonec povedlo. Po nešťastné akci v převlékací zóně jsem vyrazila na známou cyklistickou část. Několikrát jsem se při jízdě marně pokusila o spolupráci s paralelně jedoucím mužem. Jeho opakovaný nezájen nakonec vyústil v „sólovku“, kterou jsem si moc užila. Po přezutí do běžeckých bot už jsem se snažila o běh překrásným dalovickým parkem. Užívala jsem si domácí půdu pod nohama, výběh na Skalku, kulisu tisíciletého dubu a dohled vysochaného básníka Körnera. V cíli veselou potkávačku s rodinou a se spoustou přátel a známých.
Tímto bych chtěla poděkovat organizátorům a všem dalovickým dobrovolníkům, kteří triatlon pořádají. Klobouček hojnému počtu směrovčíků, kteří nejen naváděli, ale také hlasitě povzbuzovali a fandili. Gratuluji všem umístěným i zúčastněným. Smeknout musím Pepčovi Děbnárovi za zdolání běžecké trati v cyklotretrách a pozdravit Masopusťáka, kterému přeju brzké zotavení z pádu. Palec hore Rolavě za to, že byla tak hodná a nechala naše žaludky klidné.