Existence míst, kde je vám dobře a kde okolí oku lahodí, je hodně. Vylíhnutí malebného pocitu a otisku na duši vzniká v koprodukci s příjemným prvním dojmem a kladným rozpoložením v daném okamžiku. Organizátoři terénních závodů se již zasloužili o velké množství takových tetovaček. Mimo navozenou pozitivní atmosféru odhalili spoustu krásných míst a lokálních skvostů. V terénním prostředí zkrátka není závod pouhým závodem, ale také exkurzí po místních zajímavostech a přírodních krásách. Díky Michalovi Pilouškovi mám duševních kérek na kontě již několik. Za sobotu 30. 4. 2022 přibyly další. Drobně pozměněnou cyklistickou část duatlonu Husmuž totiž korunovala nová běžecká trasa ze Záblatí u Prachatic podél říčky Blanice, která tetovací pistoli okamžitě rozkmitala.
Když budu částečně nohama na zemi, je potřeba přiznat, že dopolední projížďka trati mě v jistých úsecích z duchovního éterického rozjímání pěkně vytrhla. Výjezd ze vsi a šup, rovnou do krpálu jako kr..a. Ihned si přehrávám počínání na prachatickém evropském šampionátu, kde jsem si s tímto terénním cyklomiloušem potykala. Srdce zde místo plesání slušně zavylo a přidal se i nejeden hlasitý neartikulovaný skřek. Až po tomto ufuněnci jsem najela na známou husmuží trasu. Po rychlém prostudování mapy už mi bylo (asi i raději :-D) zhruba jasné, jak pokračovat. Vrátila jsem se do centra Záblatí, projela mnou opěvovanou běžeckou sekci a chystala se na závod.
4km terénního běhu, 24km terénní cyklistiky a dvě běžecká kolečka úvodní trasy (8km). Cestou jsem klasicky makala, hekala, plivala (to prostě jinak nejde) a taky jsem poprvé v životě zažila cykložaludeční křeče. Ty jsem naštěstí různými selfokecávačkami, přenášením koncentrace a závodním dechovým cvičením (funíš a hekáš chvilku tak trochu jinak :-D) rozpustila. Závěrečný běh už se udál zážitkově a bez problémů. Na trati i v cíli jsem byla, jako vždy, šťastná, i když o výkonu by se dalo polemizovat. Pocity jednoduše nepřicházely takové, jako při zdejší podzimní závodní seanci. Bylo to tady, před půl rokem, před oplakanou předhavajskou stopkou a dosavadní nejlepší formou, ke které se po sérii delších odpočinků člověk přibližuje jen velice pomalu.
Děkuji organizátorům a spoluzávodníkům (hl. Peťulce víle G. a Děbnáříkům) za krásný závod. Děkuju Dubovi, že mě vyvezl na poslední jarní tah roku 2022 - Vesmír mě teď bude (zase) plánovaně trénovat tak trochu jinak… ale pak… silnější v hlavě… budu jasněže zpět 😊.