1,5km plavání, 40km silniční cyklistika, 10km běh
Vyhlášení volných míst na Stráňově Jablomanu v Jablonném, kam jsme měli namířeno s Dubem cyklisticky dovolenkovat, jsem považovala za totální znamení pro odpal triatlonové sezóny 2021. Elán lehce nabouraly skutečnosti, které se spolu s krůpějemi trapnosti vyjevily při podrobném pročítání propozic závodu. Po zjištění, že se nejedná o Jablonné v Podještědí, ale Jablonné nad Orlicí, jsem s omluvou jedno místo opět uvolnila (lokalita lehce mimo místo našeho směřování). Na sociálních sítích mě však neúprosně lákaly další upoutávky na sobotní triatlonová klání. Spousta shod okolností nakonec ukázala na Hopman triatlon na Nechranicích.
Aby došlo k odpalu kvalitního triatlonového ohňostroje, rozhodla jsem se to zkusit rovnou přes dlouhou (olympijskou) verzi. Byla jsem přichystána na skutečnost, že první závod je vlastně takové znovu uvědomění si, co vše tento náročný sport přináší i co do přípravy vybavení, přechodů, atp. V mém případě to měl být i komplexní test celkové zdratnosti po covidu, rekonvalescenci zlomeniny nártní kůstky a po zhruba měsíčním trénování.
Klasické přípravní náladičky okořeněné drobnou nervozitou se míchaly s obrovským závodním elánem a těšením se. Manické stavy ukončil ve 12 hodin start závodu ponorem do přehrady na mé oblíbené divožence Ohři. Vodu a zchlazení jsem přijala, vzhledem k předstartovnímu saunovému ráji v neoprenu, s velkým povděkem. Závodní plavba po pár tréninkových hodinách v Boleváku a bazénu – nic moc (ne, že by to někdy před tím byla nějaká pecka :-D). V duchu jsem však pochvalovala nápad s dálkovým fofrklackováním v době zlomené nohy – naposilované ruce v Nechraňkách vzpomínaly na chvíle, kdy sotva držely berle, ale nic jiného, než donést tělo zpět z vymyšlené túry, jim tehdy nezbývalo. Vodní trasu 1500m s točkou na pravou ruku okolo žlutých špuntů jsem tedy brodila s relativně dobrými pocity.
Cyklistické části ve znamení možnosti jízdy v háku jsem se lehce obávala. Jako častý tréninkový cyklosolitér si takovou záležitost příliš nenatrénujete. Nakonec jsem ale zhodnotila, že to nebylo zase tak marný. Hned v úvodních chvílích jsem musela bojovat s drobnou krizí po tom, co jsem neustála tempo lapené skupiny těsně na začátku prvního okruhu. V namotivované grupě se navíc na špici střídalo cca po 15vteřinách a tempo při předjíždění bylo nesehrané a neustálé došlapávání vyčerpávající. Nakonec jsem se v polovině okruhu, po usilovné snaze skupinu neztratit, spolu s triatlonistkou Míšou, odpojila. Té jsem se, bohužel, nakonec vzdálila a na část druhého okruhu jsem zůstala jen já, kolo a protivítr. Ze samotky mě osvobodili přifrčivší si princové Michal a Petr na krásných dvoukolých ořích, jejichž tempo pro mě bylo akceptovatelné, ačkoliv jsem takto rychle asi nikdy nejela a nohy jsem kadenčně téměř vyšokovala. Na rovinkách jsem špicovala já, kluci do kopce a z kopce. Byla to skvělá jízda, která mi otevřela dveře k pohledu na spolupráci při cyklistické části. Ostré tempo jsem ustála s bonusem… úvodní skupinku jsme nakonec v této trojici sjeli a předjeli.
Běh byl díky pestrému povrchu i prostředí, ve kterém se odehrával, docela zábavný. Tempo jsem nastavila tak, abych ho na 10km udržela. Novinkou pro mě byla nutnost výrazné koncentrace na pohyb po nerovném povrchu, míjení výčnělků a výmolů. Vše naštěstí proběhlo bez defektů a nártních protestů, takže když jsem probíhala cílovou lajnou, měla jsem na krajíčku. Tolik jsem si uvědomovala, jaké mám štěstí… že už zase můžu. Že plavu, jedu, běžím a závodně žiju.
Trisnahu jsem dokončila v čase 2hodiny a 19minut jako absolutně druhá žena na této dlouhé distanci. Z výsledku jsem více než nadšená! Nebýt nuzného času plavecké části, mohla jsem dopadnout ještě lépe. Skromnost a pokora je však přítomna 😊. První závod se nakonec stal naprosto peckovým podnikem, na který budu ráda vzpomínat.
Hold tímto vzdávám žateckému týmu Hopman za parádní organizaci a značení, díky kterému jsem i přes absenci znalosti trati neztratila, a nemusela tak přiznávat své občasné blond bloudící sklony. Děkuju za potkávačky se všemi triblázny, podporu Petrovi Novákovi, fimě Bjež, Saucony a Promin, mému Dubíkovi a rodince – bez těch by to prostě nefičelo.