3. 6. 2023 Staré Žďánice
Když se řekne Czechman, každému se vybaví nejslavnější půlželezňák v ČR. Moji 4. účast na tomto trisvátku motivovala a podpořila bježmama Bětka Ježková. Za to jí patří velký dík! Podpora se, především v posledním čase, začala rozrůstat o další osoby, díky kterým jsem mohla startovat na časovce opatřené veškerým potřebným vybavením. Kompilace se dokonala až 6 dní před samotnou akcí, takže na kompletním stroji jsem absolvovala pouhé tři tréninky. Vůbec mi to ale nevadilo. Při jízdě jsem se cítila skvěle - jako bych na speciálu seděla rok. Do toho všeho se mi ve čtvrtek dopravily nové tretry, které mi padly jako ulité. Dost dlouhodobě neozkoušených věcí si tedy až neuvěřitelně sedlo.
Někdo možná můj punk přístup v přípravě vyhodnotí jako nezodpovědný a pravděpodobně si i kdekdo poťuká na čelo, když se svěřím, že v předchozím blízkém čase jsem si musela nutně plnit další sportovní sny - na biku odjet závody KPŽ včetně Trans Brdy (95km) a týden před Czechmanem projet královskou trasu (109 km) na MTB Author Králi Šumavy. Mimo to jsem se rozhodla si zaběhnout i 26km dlouhý trail na Mácháči.
Věřila jsem posunům díky závodnímu módu a v neposlední řadě také novému rádci, který svéhlavý a alternativní přístup k přípravě těla na všechny moje závodní výmysly podporuje a posouvá do organizované punkformy. I v tomto případě nepochyboval, a po tom všem dokonce dost dobře vypočítal a odhadnul můj pravděpodobný czechmaňácký čas. Jeho predikci jsem se původně nevěřícně vysmála.
Týden po Králi Šumavy jsem trávila v práci, odpočinkem, drobnými plaveckými pokusy (pohmožděné rameno po pádu na biku v Berouně mi to konečně dovolilo), tréninky na časovce a krátkými běhy. Nechyběl samozřejmě ani tradiční pondělní jumping. Až ve čtvrtek a v pátek jsem se však pořádně vyspala. Přišla sobota a nastal zvláštní pocit fyzické i psychické připravenosti. Netradiční klid v hlavě, krásný eustres a tělo nastavené na první a rovnou jeden z největších a nejvýznamnějších triatlonů v sezóně - CZECHMAN 2023. Těšila jsem se!
Pátek věnovaný detailním přípravám, včetně dřívější registrace, jsem zúročila hned po příjezdu k jezeru, po tom, co jsme nuceně zaparkovali zhruba 2km od startu. Hbitě jsem posbírala pečlivě nachystané vaky na 3 aktivity, kolo a bez zdržování jsem vyrazila rovnou k depu. Po uložení tricajků následoval rituální rozklus a rozhýbání, pozorné vyslechnutí rozpravy a vcucnutí se do neoprenu. Drobně jsem zčeřila hladinu, nachystala nové plavecké brýle (otestované páteční rozplavbou) a ve 12:00 se šlo na věc.
Začátek mezi stovkami triatletů valícími se vodou jsem prožila klidně. Rameno nebolelo, takže jsem se chystala víc zabrat. Cílila jsem na jednotlivé bójky, dýchala a makala. Výpadek v tréninku byl znát. Síla z paží nepřicházela taková, na jakou jsem za poslední rok intenzivní plavecké přípravy zvyklá. Uklidňovala jsem se, že i líným maximem prostě doplavu, a pak to rozjedu. Z vody jsem se vydrápala se ztrátou větší, než jsem si přála v čase 34:35. Další drobnou propast jsem si vytvořila na silnici za depem, kde mě kdosi z mužů upozorňil na spadlý řetěz. Nasadila jsem ho až na 2. pokus, a pak jsem to, drobně rozčarovaná z nedávných událostí, konečně roztočila.
První okruh jsem prožila v nervozitě. Měla jsem před sebou davy. Cítila jsem potřebu předjíždět, a zároveň dodržovat zásady zakázaného hákování. Na dohled byla spousta rozhodčích na motorkách a moje nohy, jako by měly pocit, že do nich budou trestné karty střílet. Po mnohých napomenutích směrem k cyklistům, které jsem s ušima pod přilbou pořádně neslyšela, jsem se rozhodla ukončit zahřívací akci a zahájila rychlý únik a předjíždění. Druhý, 45km dlouhý okruh, už jsem prožila klidně. Měla jsem konečně prostor na vlastní projev. Nohy jsem navíc začínala poznávat a zapojovat tak, jak bylo potřeba. Vlastně mi to frčelo nad očekávání. Valila jsem v tempu, které mi svědčilo. Cítila jsem makající údy a snažila jsem se udržovat tah. Vše jsem činila tak, abych dojela s rezervou a po 90km šichtě na časovce mohla uběhnout půlmaraton. Jela jsem si svoje, dost závodníků a závodnic předjela a do depa dorazila v čase 2:26.34 poměrně svěží.
Projevem ve druhém depu jsem si vylepšila reputaci z prvního - nepovedeného. Půlmaraton jsem zahájila v tempu 3:50. Po několika metrech jsem však zjisťila, že triatlonové tkaničky nejsou dobře nastavené. Na silničním povrchu jsem ale nakonec zhodnotila, že ač dochází k významnému tření chodidla a stélky běžecké obuvi, nějak to půjde. Postupně jsem se prokousala třemi okruhy v obstojném tempu. Před čtvrtým mi bylo nahlášeno, že z 5. pozice mezi ženami po cyklistické části jsem nyní 3. Když jsem asi 2km před cílem spatřila dosud 2. ženu, kterou jsem po pár stech metrech od prvního zaznamenání předběhla, bylo mi jasné, že teď začne opravdový závod,
"Zkusím to!", řekla jsem si.
Zařadila jsem, přidala plyn a rozjela to na plné obrátky. Povedlo se. Svoji nově získanou pozici jsem hájila navyšující intenzitou pohybového projevu a jistila se pravidelným ohlédnutím. Sil neubývalo a na cílové rovince, kde se čekalo na ženu č. 2, jsem tedy pro jistotu ještě navýšila tempo (výsledný čas běhu 1:25:56)
Lajnu jsem nakonec protnula v pro mě neuvěřitelném celkovém čase 4 hodiny 32minut. V cíli jsem ihned odpověděla na dotazy reportéra z ČT a následně jsem se uchýlila pod dohled antidopingové komise. Namátková kontrola byla mojí premiérou, kterou jsem přijala jako zkušenost a nutnost. Faktem ale je, že se tím lehce narušilo dění a omezily se možnosti užívat si slastný pocit dosaženého výsledku. Asi po hodině jsem byla konečně propuštěna, mohla se jít občerstvit, vzít si suché oblečení a pozdravit přátele a neúnavně fandící rodinu.
Radost z vyhlášení - 1. ženy AG 35-40 a 2. ženy v absolutním pořadí podtrhlo oznámení o mém cyklistickém čase, nejlepším mezi ženami. Byla jsem nadšená a spokojená. Děkuji Vesmíru, který se mi pro tento den spojil, abych mohla uskutečnit to, co jsem si přála. Vytrvala jsem ve svém úsilí a udělala možné maximum. Součástí velkolepého třesku byli také moji blízcí, kterým patří velká část mé radosti a díků. Jsem vděčná všem, kdo mi materiálně i mentálně pomohli, věřili mi a podporují mě.
Děkuju Tomášovi Kozákovi, Janě Žídekové, Dubovi, Bětce, Petrovi Novákovi, klukům z bazénu, Lucce a Honzovi Šnebergerovým a v neposlední řadě všem sponzorům, které uvádím na stránkách. Díky Czechman triatlonu za neuvěřitelný zážitek.
Foto: Václav Kolář, Martin Vinař, Dub
Trailer:
https://m.youtube.com/watch?v=qqaYOru1ws8&ab_channel=CZECHMANTriatlon&fbclid=IwAR3CY3Pc2GhO8G_bJIzRy
Reportáž ČT: