9. 9. 2023
závod AG (750m - 20km - 5km)
Takový triatlonový supersprint není pro mě! Jenže... krásná členitá silniční cyklotrasa po tolika známých a oblíbených místech města, závěrečný běh, kde se to dá pomačkat a samozřejmě… nezapomenutelný úvod na Rolavě (v mém případě jde o snahu mít co nejmenší vodní ztráty). Zkrátka stojí to za to! S vědomím a zkušeností, že tento závod je vhodný pro triatlonisty plavce (furt na tom makám :-D), nastupuji s nadšením a odhodláním přiblížit se osobnímu závodnímu maximu. Vyprodané startovní pole a silné obsazení, nejen mezi ženami, ale i v mé kategorii, mi k zaměření se na zmíněné předsevzetí dopomáhá.
Po přípravách v depu č. 2 u divadla si to cyklím na Rolavu. Projedu obráceně trať a čekám na zbylou výbavu, kterou doveze taxi-servis-support-Dub. Depuju podruhé a ještě pro jistotu proklusnu Čankovskou, abych pořádně roztáhla plíce. Jsem až podezřele klidná. Nervózní jsem pouze z faktu, že jsem si nestihla usadit neopren. Ačkoliv už je vyhlášen zákaz vstupu do vody, scházím boční schůdky. Využívám mělce zaplaveného prostoru u zídky a něco málo pod druhou kůži nabírám. Voda navíc příjemně ochladí tu první, což beru ve stávajícím odpoledním vedru s povděkem.
A už se to hýbe po vlnách – dorost, junioři/akademici a nakonec holky AG. Lámu jakýsi skok a nad své očekávání si to štráduji vlnami tvořenými okolními dravci ženského pohlaví. Zúročuji kvalitní rozcvičku, a občas se mi dokonce daří někoho "docvaknout" a „háknout se“. Po proplutí a províření téměř celé rolavské nádrže se drápu z vody a modlím se, abych v depu zase nevymýšlela nenacvičené blbiny.
Vyrážím společně se třemi holkami. Jsou ale rychlejší. U rosnického viaduktu je dojíždím. Přefrnknu je do kopce. Dvě nechávám v dáli, ale Marcelu Joglovou mám po kontrole neustále za sebou. Pozice si u Čerťáku měníme. Chvilku jedu v háku já, chvilku ona. Nakonec se ale na kolonádě rozhodne ukončit spolupráci a většinu závodu už si jedeme každá za svoje. Já ji dojíždím do kopců a ona mi ujíždí díky lepšímu projevu v zatáčkách a pohotovějším reakcím při změnách sklonu terénu. Předjíždíme mnohé závodníky a ani jedna neslevujeme z nastaveného tempa. Marcela většinu času pár metrů přede mnou.
Do depa dojíždím s drobnou ztrátou. Snažím se co nejrychleji přerodit na běžkyni. Ačkoliv Marcelu znám ze sportovního světa a vím, že na běhu pravděpodobně nemám šanci, nehodlám ustupovat ze svého předsevzetí a jdu do aktuálního udržitelného maxima. Po prvním okruhu mi ostatní hlásí ztrátu 15 vteřin. Valím na sebe oči a kontroluji hodinky. Udržuji neustále průměrné tempo kolem 3:45 na km. Nehodlám to měnit ani ve druhém okruhu. Mám sílu, usmívám se a užívám si svižný běh. Líbí se mi kmitat údy a cítit jen pomalu odcházející energii. Krátký pobyt v hlavním fandícím zázemí po prvním okruhu je klasický nakopávací gel pro mou duši. Točím nohama a zakopávám, co to jde. Ztráta kontaktu s Marcelou mi neubírá na mém osobním zážitku. Je krásný slunečný den, ideální teplota a já běžím nadšeně k cíli. Na posledních pár desítkách metrů nasazuji sprintové tempo a předbíhám jinou závodnici, kterou jsem zaznamenala až na modrém koberci. Prohupsnu cílovou branou a užívám si vnitřní veselku.
Celkově se umisťuji jako 5. žena a mezi květy věku 30-39 let za Hanou Kolářovou a Marcelou Joglovou. Večerní pódium si tedy užívám po levici těchto skvělých sportovkyň. Děkuju za všechny potkávačky a za bezva závod. A já... makám dál... protože...
..sezóna ještě nekončí. Naopak. Přípravy vrcholí směr MS XTERRA Itálie! Držte pěsti!