Dlouho jsem nic nehlásila, já vím. Ne, že by nebylo co, ale… stalo se toho na jednu hlavu tolik, že soukromí bylo namístě. Považuju však za vhodné se zpětně krátce vyjádřit, protože takové věci ke sportu a k životu prostě patří.
A... VONOTONENÍFURTJENRŮŽOVÝ, že jo :-D.
Prožila jsem krásné období, které následovalo po ME v Molvenu – byla jsem oslovena připravit rozcvičky na Noční běhy pro Světlušku, měla jsem neskutečný zážitek z rozhovoru do rádia (předtočen před více jak měsícem), navázala jsem nové snové spolupráce, dostala jsem velkorysý dar od mé Bježky Bětušky. K tomu všemu se přiblížilo otevření hranic do USA a MS v terénním triatlonu na Havaji se definitivně potvrdilo k datu 5. 12. 2021. Bylo to fakt vesmírný. Moje tělo navíc zažívalo formu srovnatelnou s okolním děním a já se cítila tzv. TOPSTROP. V tréninku jsem nevnímala kopce a ve vodě to začínalo vypadat, jako že už snad dokonce plavu. Událostí, nad kterými obyčejná holka v "pokročilejším věku :-D" naprosto žasne a u dotazu: „Jak je možné, že zrovna já?“ se navíc štípe, aby se uzemnila.
Stačila však jedna návštěva u lékaře (které si moc vážím) a po deseti informačních minutách jsem se štípala a v duchu ptala na to samé: „Jak je možné, že zrovna já?“ Tento dotaz však nezazněl (jako ten předchozí) - z vrcholu hory, ale po brutálním sprintu (možná letu) do údolí jsem ho zašeptala z nějakého tamního podzemí.
Během chvíle bylo nutné vše utnout a okamžitě se zastavit. (Výpadek utěšený drobným sportováním bude trvat pravděpodobně do konce ledna.) Není potřeba to dramatizovat a odpadlíka nějak litovat. Zrna hořkosti jsou již pomleta a zpracována. Teď vše dopékám. Bude to dobrý, znáte to :-).
Slibovaný poslední report sezóny 2021 opravdu zveřejním 5. prosince. Jen, bohužel, nebude z Havaje. Na tu jsem pro letošek vesmírnou propustku nedostala.