Mácháč RUN FEST

16. - 18. 5. 2024 Máchovo jezero

".....Tam kde borový zaváněl háj....." Jeden z mnoha veršů, které napadly K.H.Máchu, když běhal po místních lesích před mnoha a mnoha lety. Z historických spisů víme, že Karel byl vytrvalec (běhal až do Itálie) a běhal bos, a tak jsme se rozhodli navázat na jeho tradici, a rádi bychom Vás pozvali na víkend plný sportu a zábavy MÁCHÁČ RUN FEST.

Podobný vytrvalec a taky triatlonista, sportovec, milovník přírody a ultrablázen Jan Venca Francke takto láká na svých stránkách běžecké nadšence k zážitku na tratích, které nachystal především pro vyznavače přírody a terénu. Program od pátku do neděle nabízel pestrou paletu běhů a doprovodných akcí. Běžci si mohli okusit kombinaci Máchovy romantiky a Franckeho bezhraničního punku na distancích od 160km až po 1,5 km v běžeckých botách i (nedělní akce) naboso.

Zázemí rodinného kempu Karolínka lákalo k účasti nejen nejbližší přátele z kraje, ale i přidružené pohodáře z celé ČR, kteří zde mohli využít pobytu v chatkách, a ze závodu si tak udělat zážitkový sportovní víkend.

Jelikož se, společně s partou z Bjež Racing Team, dovolujeme zařadit do druhé sorty, vzali jsme pobyt poctivě od pátku do neděle. Hlavní běhy většiny z týmu "Bježek a Bježků" se udály v sobotu. Ačkoliv předloni jsem si užila trasu na 25km, letos jsem se zapojeným rozumem volila 10km v domnění, že pro mé uchozené údy z týdenního treku to bude ideální distance. Navíc jsem si řekla, že tak půjdu naproti novým zážitkům, které jsem si spolu s výběry závodů předsevzala. Netušíc, že ten den budou zážitky i bolestivé, jsem s klidem chystala tělo na zvolenou záležitost.

V pátek jsem si proklusla 5km značenou cestu a po tom, co jsem zavzpomínala na ne úplně náročnou trasu 25km z předloni (kdy však došlo k drobnému přeznačení kvůli přemnoženým divokým prasatům), jsem vyhodnotila, že to určitě na 10km nějak půjde. Nohy neprotestovaly a vypadalo to, že po treku se jim závodit chce.

Při ranním přihlašování se organízátoři drobně uculovali a ti, co již 10km dlouhou trasu znali, se netajili označením "zážitková". Řekla jsem si, že to, při znalosti zbylých tras, nemůže být zase tak přísné. To jsem však v sobotních dopoledních hodinách velice rychle přehodnotila. Vlastně jsem byla ráda, že mi byl reliéf zážitku do poslední chvíle utajen. Pohyb horizontální byl na této trase shrnut zhruba do 2km. Proces ala chůze do krpálu a střemhlav dolů a drápání se kamsi za pomoci všech končetin naopak nebyl výjimkou.

Závod byl odstartován samotným organizátorem v 11:00. Ačkoliv jsem si byla vědoma předchozí nulové regenerační historie, rozhodla jsem se řídit včerejším pocitem, který radil - zkus, co vymáčkneš. To jsem však netušila, jak moc sušenej citrón jsem. Šťávy, kterou jsem navíc odpálila na startu, bylo tak zhruba na 3km. Po několika zdolaných stráních nahoru a dolů však moje tělo domačkalo a dolisovalo poslední kapky. Údy začaly protestovat a vystresovaná stehna si začala důrazně žádat zvolnění. Sesazena z prvního místa mezi ženami jsem tvrdohlavě razila dál s přesvědčením, že se na svou oblíbenou dvojku dneska prostě domáčknu. Tomu však nepomohly prosebné vzkazy ze stehen, které už začínaly brnkat na struny S,O.S. Nepomohl jim ani Dub, který mě hecoval natáčením a paralelním vyběhnutím do kopce (z 20m dlouhého výběhu ve snaze jako fanoušek natočit mé unavené počínání si stehna odkouřil také :-D). Dlouhý seběh jedním ze žlabů zahrál do karet tak, že jsem musela zastavit, nohy protáhnout a proklepat. No nic.. docválám to. Pořád jsem to zkoušela. Stráň na Malý Borný (drápání se kamsi) byla super tečka za mým stavem. Bežně lehké a pohodové seběhy jsem propajdala, a nakonec jsem se rozloučila i s celkovou dvojčičkou. Nedalo se nic dělat. Musela jsem dostát předsevzetí, že se na sebe za případné selhání nebudu zlobit, protože se to prostě dalo předpokládat. Apel důstojně dokončit však zůstal, a tak jsem slevila z tempa na běžně "užívací", které nyní bylo hranou všeho. Doběhla jsem. Z 10km bylo dle hodinek 11 a pocit na posledním nerozplánovaném kilometru a v cíli bych označila jako poměrně křečovitý.

Rovnou jsem si slíbila, že příští rok se vrátím a za letošek si udělím jako odměnu delší trasu. Vím, že za běžného stavu je to, co jsem absolvovala, přesně můj šálek kávy. Pořádný terén, který se s ničím a nikým nemaže + super lidi kolem, kteří přesně takové šílenosti vyhledávají.

Po doběhu jsem se dala dohromady a trochu se na sebe přestala zlobit. Zbylé odpoledne jsem věnovala fandění dobíhajících nadšenců a výšlapu na Borný, který částečně kopíroval trasu běhu. Nádherné borovicové lesy zalévalo slunce a v drobných poryvech se vířila vůně kůry a všeho právě kvetoucího. Od severu se přibližovala dešťová clona, ale ani ta nezastavila naše rozhodnutí užít si dne v přírodě na maximum.

Rozpršelo se. Od 20:00 se tudíž nekonala venkovní afterparty s kapelou, ale přednáška v bistru, kterou vedl sám organizátor se svou manželkou Hosťou. Prezentaci fotografií a videa doprovázelo zážitkové a poutavé vyprávění tohoto páru. Vše kompletně zachycovalo jejich oslavu 10letého výročí svatby, kterou se rozhodli trávit na Aljašce na závodě, kde bylo potřeba zdolat 600km s kompletní výbavou. Absolutní masakr v podobě jejich vytrvalosti a neuvěřitelné mentální a fyzické síly mě absolutně pohltil. Veškeré historky a události opřené o promítané obrazy strhly diváky v nejeden potlesk již v průběhu asi dvouhodinové akce. Přednáška se pro mě stala jedním z nejvýznamnějších bodů celého víkendu a dosud jsem plná obdivu před vytrvalostí, souhrou, pokorou, přirozeností, lehkostí a láskou tohoto páru.

Nedělní ranní proklusnutí ještě označené 5tky, koupačka v Mácháči a rozlučka s partou završily krásný čas, který jsme s partou prožili. Odjezd jsme trochu urychlili, jelikož jsme se s Dubem rozhodli k vlastenecké prvotině. Cestou k domovu jsme vystoupali na památnou horu Říp.