TRAŤ LONG (1,2 km plavání, 32 km MTB, 9 km běh)
Také to máte tak, že některá místa, ačkoliv je zase tak často nenavštěvujete, ve vás emocionálně zakoření, zdomácní a trochu si je přivlastníte? Podobně vnímám prostředí jezera Matylda v Mostě, se kterým jsem si závodně plácla už po 4. Tamní krušnomanský cross triathlon je zkrátka tradičním jednodenním letním táborem v rozvrhu každého českého terénního triatlonisty. 25. 7. 2021 bylo tedy mou povinností ladit údy do závodního módu.
Den předem načítáme s mým gravelícím maskotem cyklistickou a běžeckou trať. V parku Ressl jako Ferrari projíždí technické pasáže a parní lokomotivě se podobá, když funí do kopců – Dub má svůj freestyle.
Odhaduju, že Popelka Tomáš Langammer si zde musel pořádně máknout. Čočku a hrách dokonale přebral a blýskl se i vyčištěnou a naklizenou pohádkovou tratí, včetně upravených technických pasáží. Jízdu jako na zámeckém bále a celý tento cyklokulturní zážitek tak ve finále kazí pouze má nedopilovaná technika ve sjezdech s rukama zbytečně často na brzdových pákách.
Parné následující ráno „R“ a já do našeho auta ala minitrivanu cpu vše, co správný kočovný triatlonista na závodě zužitkuje. Dobře, zhruba půlku věcí bych si mohla odpustit, ale… co kdyby náhodou! Chvilku po půl deváté už se vezu ve vybaveném voze s ManfREDem von Bajkem na střeše a Dubem von Tohlavnícopotřebujinazávodjeon po levici.
Jeden z řidičů předjíždějící náš dopravní prostředek třeští nevěřícně zrak na moji pantomimu doplněnou o artikulační pokusy anglického textu. Trhavými pohyby hlavy a těla totiž reaguju na hardrockové rytmy mojí předstartovní hymny. Joooo, rituál je rituál.
Časový harmonogram příprav dodržuju dle vybudovaného předzávodního plánu za doprovodu milých setkání se všemi spolupachateli a spoluchápateli. Ve vzduchu visí těšení se, drobná prospěšná nervozita, a hlavně přátelská sportovní atmosféra. To je ono! Odkládám poslední pochyby a vím, že dnes to bude zážitkové.
Svěrací kazajku (neoblíbený, ale údajně pomáhající neopren) dnes nechávám hovět v batohu. Místo něj se mě však rozhodnou potrápit plavecké brýle, které se po rozplavbě a tradičních olizovacích procedůrách nechtějí odmlžit. „Připravte se…“, brýle už tisknu na očnicové oblouky... „Start…“, uf, akorát. Modlím se, abych neměla ve skořápkách jezerní mok a něco viděla přes tvořící se mlžnou clonu. Brýlím nakonec za ostrého startu domlouvám. Máchám rukama a po pár metrech již zapojuji plíce tak, že by můj březnový covid čučel. Snažím se o udržení svižného tempa. Na osobní plavecké poměry podávám celkem slušný výkon. Po vodní náloži 1200m se škrábu za pomoci paží dvou krušných džentlmenů na břeh. Letím do depa, kde mě nedočkavě vyhlíží rudý dvoukolák.
Z návštěvy místního cyklotanečního sálu v předchozím dni tuším, že ve sjezdech už jsem v uplynulých sezónách pociťovala větší jistotu. Lituju, že trať není více do kopce. Energie by na to byla. Pravítka v těle se zbavuji až při průjezdu technickými pasážemi ve druhém okruhu, kde už se mé myšlenky upínají na rychlý běh. Hodlám ho na trati co nejdříve kouzlit ze zbytku sil.
Snažím se překecat v poslední době celkem poslušné končetiny k pořádnému odpalu z depa a udržení potřebného tempa. Přechody dnes vůbec nevnímám a tělo spolupracuje. Do karet mi hraje rovinaťejší terén bez výmolů. V procesu mě vždy skvěle podpoří moderátor David Cihlář a celé zázemí, kterým je před protnutím cílové lajny potřeba 2x proběhnout. V tamní osvěžovně na sebe s ostatními běžci v předbouřkovém parném odpoledni poctivě mačkáme nacucané houbičky a hltáme vše, co je nám nabídnuto. Výřiky: „kola, voda, jont“ mi připomenou alternaci slavných hesel „česnek, kečup, sýr“ z mých středoškolských let, kdy jsme se chystali zprasit langošema v okénku na karlovarské Masaryčce. Bavím se touto myšlenkou a na její počest zprasím kelímek s kolou, kterou dorazím lokem vody. Tekutiny se však díky bublajícím běžeckým kotlům z těla záhy odpařují. Přefrnknu pár závodnic a závodníků a uvědomuju si, že takhle dobře se mi na závodě ještě neběželo. Podobné časy dílčích okruhů s nejrychlejším posledním jen potvrzují mé pocity.
Pomyslná pusa letí do vesmíru za dokončení štace. (Raduji se z bramborového umístění za elitním ženským triem a z 1. místa ve věkovce). Další pusu už si šetřím pro support a také pro vesmírnou závodnici Vendulku Praskou se kterou se na sebe v cíli euforicky vrháme.
Bezva akce se neobejde bez díků za skvěle odvedenou práci všem organizátorům – Krušnomanům a Krušnoborcům v čele s Langammerovic rodinou.
K rychlému srůstu prokletých nártních kůstek držím palce Barče Herren!