Výměna prvomájových buřtů za rýži a posezení u ohně za spánek. I to byla součást přípravy na terénní duatlon HOPMAN v Žatci, kterého jsem se zúčastnila dne 1. 5. 2019. Soupiska už předem slibovala setkání s borci a přáteli z řad Forrest Gump Teamu z Plzně a s dalšími neméně zajímavými střelami. Zkrátka závod s bezva atmosférou, kde se bude muset pořádně zatopit pod kotlem.
Protože jsme na místo dorazili s dostatečným předstihem, měla jsem čas se zorganizovat, připravit depo a pořádně nachystat tělo na očekávanou nálož. Oproti německému závodu se mi tato předzávodní příprava tentokrát podařila.
Dav žen a dorostenců byl na trať 2,5 – 21 - 2,5 vpuštěn ve 12.15. Běh jsem ukroutila bez potíží a doběhla jako druhá žena. Docela dobře jsem prožila depo. Na cyklistickou trasu jsem vyrazila s jistotou a rozhodnutím dupat… prostě dupat. Cesta s obrátkou vedoucí podél řeky Ohře téměř k Nechranicím byla hezká, ale pro mě lehce jednotvárná. V tomto směru preferuji více terénních, kopcovitých a technicky náročnějších pasáží. Jelikož muži byli v době naší jízdy již dávno na cestě, neměla jsem možnost spolujízdy, a celou trasu jsem tak projela sólo. Do depa jsem docyklila s předstihem (dvěma stíhajícím holkám jsem se více vzdálila hlavně ve druhé části závodu).
Rychlé přezutí mi dodalo sebevědomí a s pocitem, že se vše odvíjí podle potřeby, jsem se vydala na závěrečný běh. Chtěla jsem zkusit běžet co nejrychleji a uhnat čas, který pro mě Honza zhodnotil, jako motivační. Po doběhu a vypnutí GC jsem nadšeně vytřeštila oči na hodnoty, které po odečtení prodlevy po protnutí cílové pásky, odpovídaly nastavené potřebě mého manžela … musela jsem se pochválit za poslušnost . Měla jsem radost z prvního místa, z hezkých potkávaček, nových zkušeností a odhalených chyb, kterým se chci příště vyvarovat.