Nechranice – olympijský triatlon
1500m - plavání, 40km – silniční cyklistika, 10km - běh
Pobyt v práci do odpoledních hodin a balení s přesunem do KV vytvořili náročné zakončení už tak náročného týdne. Po tom všem jsem někdy kolem půlnoci vplula do postele. Ještě jsem si stihla položit otázku, zda je sobotní závodění opravdu dobrý nápad. Jelikož jsem upadla do spánkového kómatu, odpovědi jsem se nedočkala.
Ránní nálada a „vynověný“ stav mě přesvědčily o tom, že sportovní nasazení může proběhnout. Poledne jsem tedy stála na startu u Nechranické přehrady. Nálada, elán a energie kontrastovaly s tou, kterou jsem pociťovala na Valachymanovi. Byla jsem nadšená, že stres nejde do záporu a drobné předzávodní vibrace jsem konečně využívala ve svůj prospěch. Už rituální rozklus naznačoval, že: „Dneska by to šlo!“
Milé setkání s Vendulkou, varskými a krušnohorskými triatlety jen utvrdilo rozhodnutí ve prospěch závodit. Plaveckou část jsem s povděkem absolvovala navlečená do neoprenu a díky tomu udržela tělesnou teplotu potřebnou na mrštný přechod a přerod v silniční cyklistku. Celých 40km jsem absolvovala s Hajným a s dalšími muži, se kterými jsme se protočili v balíku. Poctivě jsem střídala a nevynechala jsem téměř žádnou příležitost spravedlivě popotáhnou skupinu ze špice. Ve druhém okruhu na mě sedla krize a já začala proti větru vadnout. Hajný si mého stavu všimnul a džentlmensky mě popostrčil do zad. Taky na mě řval, ať víc točím nohama. V tu chvíli jsem zvedla kadenci do vesmíru a jeho strkanec do mě vjel jako sacharidový gel. Podobně tomu bylo i při projížďce zazemím poblíž parkoviště, kde halekaly davy diváků včetně mé rodiny, Dády a její mamky (díky, že jste tu byli). Naskočila jsem do módu už žádné zpomalování. Odkroužili jsme 4 okruhy a valili příjezdovou cestou do depa. To už jsem si přehrávala scénář ala přerod na poslední disciplínu. Usmívala jsem se při myšlence, jak je ten triatlon fajn a že je pořád se na co chystat. Z vody je super se těšit na kolo, z kola na běh a z mrštného 10km dlouhého běhu, ve kterém ani dnes neubývalo sil, už jsem si to štrádovala 1. června jako 1. žena a 11. závodník se strartovním číslem 11. do cíle. Zmizelé a věčně zobrazující se andělské dvojky jsem si vytvořila posčítáním jedniček do párů, a ke spokojenosti jsem tak vůbec nic nepostrádala.
Děkuji z Hopmanům a krásný závod s počasím na objednávku a všem závodníkům gratuluji k tomu, že dorazili, postavili se na start a zkusili zahájit prázdninové období pohybem. O to tu jde.