20. 7. 2024
Na "Běhu pro Paměť národa" jsem si vyzávodila startovné na libovolný běh ze série "Běhej lesy". Ještě před touto vesmírnou událostí jsem, shodou okolností, pokukovala po akci "Běhej lesy Klínovec", která se měla uskutečnit v červenci v srdci Krušných hor. To, že vocher přistál v taštičce věnované při dekorování vítězů, jsem považovala za znamení. Vzhledem k událostem v osobním životě však do poslední chvíle nebylo jasné, zda se závodu budu mít možnost zúčastnit.
2 dny před akcí vyhodnotit, že běhat půjdu, obnášelo slušné a potřebné napsání organizátorovi. Bylo potřeba zaslat omluvný mail a doprosit se dodatečné přihlášky (online byly ukončeny). Jelikož jsem napsala opravdu pozdě, na mail už nebylo možné ze druhé strany včas reagovat. Nakonec se vše vyřešilo při osobní registraci a mile mě potěšily i zprávy, které mi přišly do mailové schránky zpětně. Vše se odehrálo ve prospěch toho, abych mohla startova. Za tento individuální přístup velice děkuji. Závod (terénní běh na 12km s kvalitním převýšením) jsem brala jako doplňkový a k veškerému dalšímu dění jsem se příliš nestihla zajímat o trasu, organizaci a další náležitosti. O to větší bylo překvapení a nadšení z celkového průběhu závodu.
O setkání s přáteli opět nebyla nouze. Před rozklusem jsme skvěle poklábosili se Stráčou a předzávodní tenze jsme rozptýlily rozhovorem s Evičkou K. Symbolický start v Loučné pokračoval rozklusem k lanovce a jejím vyvezením závodníků na vrchol Klínovce. Zde následoval individuální ostrý start. Každý si zde odstartoval v čase, který uznal za vhodný. V cíli se tedy muselo k vyhlášení definitivních výsledků čekat na posledního závodníka - i ten totiž mohl zamíchat celkovým pořadím.
Formát doplňkového závodu mi přišel jako naprosto skvěle pojatý. Byl to vlastně takový závod nezávod, kde hlavní roli hrál trénink hlavy - vydržet v nastaveném úsilí a nepolevit, ačkoliv přímá konkurence není bezprostředně přítomna.
Naprosto nadšená ze známé horské krajiny a skladby cest, které bylo nutné proběhnout, jsem lítala po rovině, z kopců i do kopců. Snažila jsem se nepolevovat, což se, až na úzké bahnité pasáže přeplněné pomalejšími závodníky, dalo velice dobře. Slunce pálilo. Cítila jsem, že do kopců mi, co se týče teploty, komfortně úplně není. Litovala jsem, že od Duba stanovený časový limit, se mi, bohužel, nepodaří pokořit. Uklidňovala jsem se ale, že dělám svoje maximum a že se snad dostanu mezi ženami do první 10 - to byl zase úkol osobní. O to větší jsem měla radost, když jsem zjistila absolutní výsledky a moje jméno jako 3. ženské a 7. mezi všemi závodníky.
Děkuji Evičce a Stráčovi za hezké potkání a Dubovi za support a ochotu trávit čas mým závoděním.
Běh mi snad pomohl "protáhnout trubky" a udržet tělo v závodním módu, který bude potřebný příští týden. Chystáme se do Mostu na mistrovství ČR v terénním triatlonu. Držte palce!
Comments