HLAVNÍ ZÁVOD
10. 8. 2024 Ktiš/Prachatice
1500m plavání, 33km cyklistika, 11km běh
Zopakovat loňský největší úspěch sezóny (6. místo) a dostat se do top 10 nejlepších závodnic by bylo hezký. Cítila jsem, že na to mám. Říkala jsem si, že když dobře zaplavu, mohu formou na cyklistice i na běhu pomýšlet na naplnění tohoto osobního cíle.
Někdy se ale věci nedějí tak, jak si je naplánujete. Někdy se pocity pozmění a tělo v kooperaci s hlavou prostě nesehraje takovou show, jaká je psaná v programu.
Sobota. Ktišský rybník a jeho okolí pod náporem několika set startujících praská ve švěch. Po tom, co všichni zanechali vercajk na běhání v prachatickém depu, se chystá zbytek výbavy do prostoru louky před rybníkem.
Ačkoliv mám vše vzorně nachystané předem a stačí věci naaranžovat k následnému rychlému počínání, trvá mi to. Sestra polského závodníka Janka - Julia se zcela vážně dotazuje, zda v depu i medituji. Obvykle to tak, vzhledem k časové dotaci, kterou na přichystání věcí potřebuji, asi takto působí.
S Jankem se rozklušeme. Vzpomínám na Anglii, kdy jsme před závodem vhodně ukrojili plonkový čas společným projetím klíčové části trati. Věřím, že i tyto chvíle se opětovně projeví jako užitečné. Dynamicky k tomu rozpohybovávám tělo a vykružuji potřebné partie. Těsně před startem se nemusím soukat do neoprenu (je zakázán), takže nervózně přešlapuji s brýlemi a čepicí.
"Je to tady... jeden z vrcholů sezóny... hlavně si to užít... no jo, užívej, ale budeš makat... zase se z toho nezbláznit... mrkni, co dělají ostatní... hlavně si řeš sebe....bude to dobrý... tak jo... udělala jsi v průběhu roku při práci a dalších životních okolnostech osobní maximum k tomu, aby sis to dnes s grácií užila... klid!"
Tím utnu mozkový kolotoč a rozkol Janic ve mně. Ačkoliv jsem si to původně zakázala, jdu se rozplavat. Věřím, že při poměrně teplém počasí zachovám tělesnou teplotu i po výlezu z vody před startem. Tento akt se následně projeví jako chybný. Z mokrého už se nevysleču a Dub je s batohem kdesi na hrázi. Zachrání mě Káťa. Hodí po mně navlhlý ručník a já se modlím ke startovnímu výstřelu z kanonu.
Plave se mi blbě. Skupinky se mi vzdalují a nakonec, jako předposlední eliťačka, ve vodních vlnkách osiřím. Pořád se vnitřně povzbuzuju, ale chlad, který mě objímá, nedovoluje rozparádit ruce a donutit mě k dynamičtějšímu projevu. Vybíhám z vody a sama nad sebou kroutím hlavou.
Cyklistika bude lepší. Ani zde však nenacházím svou dravost, energičnost a odhodlání podat sama pro sebe co nejlepší výkon. Dopomůže k tomu i vosa, která se mi dostane pod přilbu a do čela mi uštědří pořádnej štípanec. Pořád vyhlížím holky před sebou. Loni už jsem na 10. km měla předjetý velký počet závodnic. Letos je to velice kusové a nedohledné. Užívám si sjezdy, výjezdy - síly dost. Něco tomu ale chybí. Nejsem to já.
Trail k Prachaticím profrnknu jako nic (mám ho 2x projetý, takže proces na jistotu). V ulici pod náměstím ze sebe udělám běžkyni a zkouším, co půjde. Po pár kilometrech a výbězích do kopců to najednou luskne. Ano! Je to tady - Janice závodnice. Běží se mi skvěle. Mám spoustu síly, kterou jsem nechtěně našetřila v předchozích disciplínách. Předbíhám a druhou polovinu prvního okruhu absolvuji s první ženou. Pouštím jí před sebe, abych nezdržovala, ale k mému překvapení máme podobné tempo a já tedy běžím s ní. V terénu si místy troufám i k rychlejší akci, na silnici se kvůli doprovodnému kolu a natáčení evropské jedničky držím v zadní pozici. Loanne do cíle doprovodím potleskem a jistým běžeckým tempem, ze kterého nepolevím ani ve druhé části. Ba naopak. Snažím se prodat vše, co jde. Druhý okruh absolvuji v euforickém stavu. Svižně znovu navštívím traily i silnici k centru města. Při probíhání cíle se rozmýšlím, zda kluky eliťáky obejmu při právě probíhajícím dekorování. Nakonec svůj projev uskromním a moji maličkost upozadím. Proběhnu růžkem cíle jako 12. elitní žena a po Anetě a Heleně jako 3. Češka. Skromnou angličtinou pohovořím s dívkami, které doběhly pár chvil přede mnou.
S neutrálními emocemi si užívám pozávodní chvíle. Povídáme si s kamarády závodníky, probíráme závod, večeříme a nakonec jedeme s Péťou Cmuntem pro jejich auto do Ktiše.
Honza v polovině cesty zbrkle brzdí, dává výstražná světla a vystřeluje z auta jako raketa. "Neopren! Nechal jsem ho na střeše, když jsme organizovali prostor v autě! Ne!"
Na střeše samozřejmě není. Není ani v interiéru vozu. Otáčím se a otevřeným kufrem spatřuji přijíždějící motorku. Troubí na nás.
"Ty vole, jedu za vámi z Prachatic jako magor." hlásí řidič.
"Ty ho máš, že jo?" Modlí se nahlas Dub.
"Mám. Spadlo to v Prachaticích ze střechy."
A já mám taky... slzy v očích a děkuji vesmíru. Nákladná část triatlonové výbavy, kterou si hýčkám a opatruju, by mi opravdu chyběla.
Vzpomenu si na Štěpánčina slova, kterými okomentovala mou nabídku dopravy k jejich autu: "Dobro ti bude oplaceno dobrem."
Dub lituje, že jsme si to "dobro" vyplácali na jeho blbosti a ne na vsazeném tiketu Sportky. Smějeme se "karmě zdrarma" a po zastávce ve Ktiši frčíme za partou do Netolic. Čekají mě ještě přichystávky jídla a opětovně trivercajku. V neděli totiž jedu short track.
SHORT TRACK
10. 8. 2024 Ktiš
400m plavání, 7,6km XC bike, 2,4km běh
Zase potkáme Janka. Úplně neplánovaně se nám tento polský kamarád zjevuje a já mám štěstí s ním potrénovat na cyklistickém okruhu. V dlouhém závodě ukořistil mezi elitními muži stejné - 12. místo, jako já mezi ženami. Uvidíme, jak nám to půjde dnes. Moje predikce nejsou nijak valné. Ne, že bych se podceňovala předem, ale vím, že formát tohoto krátkého závodu při výhradně elitní konkurenci není pro mě.
Toto tušení následně potvrzuje i skvělý moderátor Stanislav Bartůšek, který komentuje moje počínání při výjezdu z depa. Dle jeho slov jsem na kole dobrá, ale v tomto závodě je těžké se následně přiblížit skupině po tom, co s ní závodník ztratí kontakt. Moje plavecké počínání mi tedy opět zavařilo. Na biku si to ale sakra užívám. Technická trať, výjezdy do kopce a rychlé přejezdy hráze. Bavím mě to. Už jedu čtvrtý okruh. Jo! Dokončím to! Doběhnu to! Mám šanci. Když v tom: "STOP!" Hlásí Bob.
"Jen vteřiny tě dělily od dokončení. Teď proběhla."
Situace mě nevyvedla z míry tak, jako loni. To jsem vybíhala z depa. Byla jsem stažena ve chvíli, kdy jsem vedoucí běžkyni měla za sebou. Ačkoliv jsem předběhnuta nebyla, musela jsem "ze hry". Po opětovném studiu pravidel jsem ale usoudila, že krok pořadatele byl správný. Nyní samozřejmě také.
Dobojovalo nás takto více. S Michalinou z Polska jsme se tedy odebrali do cíle vrátit čipy, pogratulovat dokončivším závodnicím a pobrat tricajky.
Ačkoliv je v tomto short track bolestivý a závodníkovo srdce krvácí nad nedokončenou prací, je krásný a zážitkový. Je to výbuch těla napříč všemi disciplínami. Radost a bolest, s jakou závodník maká, je obrovská. Pocity se mísí a střetávají, jeden sílí pro druhý. Nedokončení beru podobně. K pelmelu těchto emocí přidávám pokoru a výzvu do další akce. V Molvenu na MS se polepším a na běhu budu mít jistě šanci se startovním polem prokousat k lepším výsledkům.
Fotografie: XTERRA Planet - Carel Du Plessis, Dub
Comments