Cyklistické soustředění Mallorca 2025

Kamarád Pepa hlásí pracovní odjezd do Indie. Ve stejnou chvíli mi přiletí do zprávy nabídka cyklistického soustředění na Mallorce. Ačkoliv jsme s Josefem po loňské cykloakci domluveni na společnou opakovačku, osobní okolnosti mě motivují k úvahám nad variantou sólo odjezdu. Nalákána jsem navíc na trenérskou pozici a péči o tým zdatných jezdců. Potenciál kvalitního tréninku je tedy více než jasný. Manžel mé rozhodnutí kvituje a je svolný k zalévání kytek, krmení kóči Fleur a udržování jiskry v rodinném krbu.

Narychlo vše zařizuji a 26. 2. odlétám z norimberského letiště spolu s kraslickým týmem SportRaces. (Ačkoliv nejsem čistá cyklistka, dává mi smysl tento sport trénovat s lidmi, kteří mají v tomto směru jednoznačné zaměření.

Podobné nastavení zastávám i u dalších triatlonových disciplín.) Součástí týmového soustředění nejsem poprvé - vím, co mě čeká. Mallorcu už jsem si zamilovala loni, takže, až na změnu hotelového resortu přímo v Palmě, jedu téměř na jistou.

Jsem jednou z nejstarších účastnic zájezdu, avšak mezi mláďaty se cítím dobře. Ačkoliv si uvědomuji věkovou propast, na kole ji hodlám smáznout. Mlaďoši mě po drobné všestranné prověrce otitulují "TETA JANE".

Nevím, zda po tom, co odjedu s přidělenou partou juniorů první trénink "na krev", nebo po tom, co se osvědčím jako v cajku spolubydlící nejmladší dívky, mě zbylá mládež bere na milost. Zapojuje mě do konverzací a přijata jsem i ke společnému stolování. Užívám si čestné pozice a možnosti získání nových kontaktů v netradiční sociální bublině.

V různých skupinách jsem, mimo jiné, edukována v používání nových "in" výrazů. Dozvím se, že Patrikovi chybí na Mallorce "vesnicevajbs" - jakože ranní buzení na kohoutí zakokrhání, kvokání slepic, štěkot psů a taaak. Péťův oblíbený výraz "skibidy" mi tedy úplně jasný není, ale věřím, že užívání výraziva pochopím z kontextu. "Lájfheků" a "gejmčenžrů" prý rozdávám celkem obstojné množství - např. ohledně potřeby ošetření rozkroku před výjezdem na tréňas... ehm nejen pro "džunyors"... prostě důležitost mázukulek. Odpovídám na dotazy proč roztáhnout nosní komory náplastí proti chrápání (teta Džejn už v tom jede od závodních začátků) a svěřuji se s přípravou vlastních energetických gelů. Jsem dotazována na "selftudůlist". Na některé věci, které mladší generace považuje za "masthef", celkem zírám.

Mezi těmito sportovními nadšenci nejvíce frčí Strava. Vytažené obočí mají po tom, co zjistí, že na podobných sportovních "apkách" TETU DŽEJN nepřekontrolují. Zveřejňuji "nyknejm" na "EfBé". Po této akci však zaznamenávám ironické úsměvy a je mi prozrazeno, že "Fejs" (Facebook) je pro starý. Někde ale tempo udržuji. Snažím se o to na kole a vedu i v blbejch nápadech ala otužování, běhání a plavání nad rámec plánu. Místo do mobilů se tu kouká do cyklokompjůtrů a dost se řeší nejrůznější měřitelné stavy organismu související s výkonem. Ve skloňování slova "Gármin" se cítím poměrně dobře. Chytám se také na téma jídlo, doplňky stravy a pitný režim. Baví mě probírat zážitky ze závodů, školy, rodinného prostředí a dění mezi kamarády. Úplná čest je být zahrnuta do života začínajících vztahů.

Společné ranní výběhy máme vyšperkované protahovačkou s výhledem na moře, pohybem v písku a u jazyků nejdále dosahujících vln. Nad hlavou nám létají racci. Občasný protivítr dělá z lehkého výklusu kvalitní tréňas. Snídaně jsou vydatné. Všichni "to tam posílají". Potenciál využití přijatého krmiva je více než pravděpodobný. Po obdržení map a rozpisů skupin se chystáme na společný výjezd. Každý den je jiný - trasou i hlavním motivem. První chvíle v sedle trávíme v nížinách, po dni volna, který využiji k zahájení neoprenového plavání roku 2025, už vyjíždíme do hor.

Občas mi do vysokých ráfků nepříjemně foukne, po několika dnech se nám také zatahují výhledy a párkrát schytáme slušnou spršku. Odolnou mládež však překvapí až nachlazení, střevní potíže a drobné bolístky, které se postupně rozmáhají napříč skupinou. Moje hlava je nastavena na nesmrtelnost a odpovědnost za partu svěřených juniorů. Nepřipouštím únavu a slovo "nemoc" mažu ze slovníku. Porážku chřipky, která mě před měsícem na 2 týdny paralyzovala, beru jako vítězství nad všemi současnými i budoucími chorobami. Netýká se mě nic potenciálně negativního a je tomu tak i v realitě. Vnímám rovnou hlavu i tělo a moje milované nastavení. Jsem to zase já, a navíc v krásné zemi s milými a upřímnými lidmi.

Druhý volný den je využit k plavání v bazénu, procházce a kvalitnímu odpočinku. Ve sportovním centru vzdám angličtinu, němčinu i češtinu. Nejlepší se, při vyjednávání vstupu a dráhy, ukáže jazyk "rukanohapantomima". Babiny v místní pětadvacítce mě dokonce ve stylu našeho tajtrdlíkování zvládnou odkázat k vysoušení vlasů pod fukar na WC.

Poslední blok prosvištěný v horách se samozřejmým nastavením "já + kolo = můj svět" ovlivňuje drobná únava a rozmarné počasí.

Nepočítám-li poslední kritický den, zvládla se celá akce v mém podání s grácií a hrdostí. Při závěrečném odpoledním výjezdu už však hlava hlásí mód odlet a tělo v této souvislosti odmítá spolupráci. Do nekomfortu přispívá také na hotelu zapomenutý telefon a Kája z U23, kterého po pádu zvedám v jedné horské pravotočivé zatáčce. Moje rotující nohy se zapnou asi až v půlce 100km trasy, po té, co hlava dovolí odreagovat negativní emoce a rozhodne se užívat si konečně slunného počasí.

Z tréninků posledního bloku mě hodně mrzel společný, končící pádem kluků ze skupiny U23 při spurtech. Z incidentu si jeden talent a naděje české cyklistiky odnáší zlomeninu klíční kosti. Držím palce při rekonvalescenci. Nepochybuji o rychlém návratu.

Upřímně děkuji celému týmu za to, že jsem mohla být součástí jejich akce. Mladým střelám držím palce k tréninkové konzistenci a všeobecné životní výdrži. Věřím v jejich neutuchající nadšení a odhodlání věnovat se tomuto sportu. Přeji, aby veškeré překážky, nemoci a pády byly brány jako součást životní cesty a prostor k růstu motivace.

V neposlední řadě tleskám všem trenérům, kteří mají nadšení a odhodlání k vedení sportující mládeže a jsou ochotni investovat svůj čas a energii směrem k její přípravě. Motivovat a utužovat potřebný přístup je stále náročnější, ale tato parta bude dobrá!

Sportovní cílení je zmenšená etapa životní cesty. Je potřeba podobného nastavení s dominancí notné dávky odhodlání a vytrvalosti. Bezpodmínečná je také ochota vystupovat z komfortní zóny. Za procesu je možné potkat zdravé sebevědomí, lehkost a úsměv.