Závod se vyklube pokaždé jiný - i když je ve výběru po třetí, dají se předpokládat nové zkušenosti s nečekanými dojmy. Někdy totální veselka, jindy chyby k poučení. Občas se také zadaří vyšít hotová tragédie.
Motto pro letošní CITY TRIATHLON Karlovy Vary bylo především úspěšně absolvovat běžeckou část a v půlce nezakufrovat na modrý koberec (pro připomenutí report CITY TRIATHLON 2021). Tento cíl jsem si pojistila přes organizátory, kterým jsem se dopoledne před divadlem ke svému loňskému „fópáčku“ přiznala. Byla mi z jejich strany přislíbena účast na proplesknutí pro případ, že bych ze záhadného důvodu měla zase potřebu probíhat cílem o 2,5km dříve. Moderátorku a organizátorku závodu, Martinu Poštovou, jsem tak po přání šťastného počinu v běhu mohla ubezpečit, že letos to mám ošéfované. (Mé loňské nešťastné směrování Martina důraznou výzvou do mikrofonu včas uvědomila.) Zpětně hodnotím, že to byla při veselce velká chyba k poučení.
Foto: Pavel Praský
Přistoupím nyní k aktualitám čerstvě odžitého podniku. Když napíši, že každý závod není posvícením, napovím odehranou úsměvnou tragikomedii. (S úsměvem to musí být pořád, protože triatlon je pro mě volným časem a zábavou, i když se nedaří.) Přiznám se ale, že v cíli jsem letos štěstím nehýřila. Čtenář a triatlonista Víťa Dvořák teď určitě tuší, že HLAVNÍM důvodem mých negativních dojmů byla SAMOZŘEJMĚ jeho závodní nepřítomnost. Dále se na nich podepsal i výčet následujících MÉNĚ VÝZNAMNÝCH událostí: potopa v brýlích po startovním skoku a ztráta pro mě důležité plavecké skupiny / nespolupracující neopren při snaze zbavit se ho v prvním depu / problém se závitem při otevírání gelu určeného pro cyklistickou část / jedna noha ve vypadlé tretře z pedálu a druhá bosá při vstupu do druhého depa / v rozčarování a nervozitě neschopná se rychle obout do běžeckých bot. Dílčí události mě potrápily a demotivovaly natolik, že závodní koncentraci jsem začala cítit vždy až v závěrečné části jednotlivých aktivit - celkem pozdě. Loňský čas 1:17:48, který jsem, vzhledem k potížím v běhu, letos očekávala lepší, jsem zhoršila o minutu.
Přítomná rodinka mi tak v cíli dělala mimo fanouškovskou základnu i utěšující garde. Zklamání sama ze sebe a ze školáckých chyb, které už bych měla mít vychytané a odžité, nezahnala ani výmluva na mokré silnice po dešti, ani na to, že jsem terénní holka. Nepohnul s ním dokonce ani zdánlivě dobrý výsledek – 9. žena a 2. v kategorii 30-35 let.
Děkuji mým drahým, že i v těchto chvílích rozumí mému rozpoložení a nevezou mě rovnou do bláznice. Díky všem organizátorům, kteří vytvořili na dokonalém místě dokonalé triatlonové zázemí.
Vzkaz závěrem: Víťo, dej se dohromady, protože bez Tebe a Tvé motivace: „Jani, dneska ti to nándám!" mi to na silnici asi správně nefunguje.
Comments