23. 11. 2024
Rozběháme Česko a Jan Bielik aneb Johny Alaskan - to je začátek mého koncentrovaného běhání a závodění. Jeho tréninky a pravidelně zapojovanou "Měřenou pětku" mnozí čtenáři znají či pamatují. Je to pár let, co jsme byla toho všeho součástí a zpětně si uvědomuji svědectví běžeckého boomu, nově vznikajícího projektu (miminka - jak říká Honza) a skupiny, kterou jako trenér motivoval k běžeckým počinům a závodění.
V CÍLI MĚ HŘÁL DOBRÝ POCIT A BUNDA OD HANNAH
NA TRASE V BĚŽECKÝCH LEGÍNÁCH OD HANNAH
Díky popisovaným akcím jsem potkala spoustu inspirativních a skvělých lidí, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Jedním z nich je Zdeněk Kanta - stal se kdysi jednou ze ".." (čti Dvou teček) v našem týmu pro závod "Borské dvojičky". Jedná se o běžecký trhák právě z dílny "Rozběháme Česko". Když mi koncem letošního léta Zdeněk napsal, že se znovu po čase uskuteční tento intervalák, bez váhání jsem souhlasila s přihláškou.
Borský park a pět klasických okruhů kolem rozlehlé louky po 1km s pauzami. (Pauza je pro jednu "Tečku", ve které absolvuje okruh ta druhá. Takto dochází ke střídání závodníků.) Když jsme po společných 10km se Zdeňkem doběhli do cíle, prohlásila jsem, že jsem úplně zapomněla, jak tento formát závodu bolí. Neúprosná palba střídající několikaminutové zklidnění. Šílený zápřah, kdy se tělo v chladu rozhýbává, ani neví jak a pauzu, ve které se chce člověku nejlépe ležet, musí zvládnout v pohybu. Závodník v ní vyklusává a udržuje aktivní motor... protože... za chvíli je tu parťák a běžecká řežba se po předávce opakuje. Přežila jsem. V posledním úseku už jsem metry odkrajovala očima, který jsem asi i z toho důvodu valila z důlků :-D. Tělo totálně zmožené bolestí, které bylo po pauze a dosud ležérním tréninku vystaveno kvalitní dávce intenzity. Odpočinek a přirozeně uštědřených pár kil navíc, které jsem po protrápeném MS v Molvenu asi i potřebovala, jsem v běhu poznala. Vlastně jsem i obdivovala v průměru vyprodukované tempo 4 min/km, ve které jsem původně nevěřila. Do běhu jsem tentokrát vstupovala s předsevzetím... hlavně to nepřepálit a užít si to. Obě motta jsem (tak trochu...) přetvořila za procesu. Fakt postartovní maximálky je skutečnost, kterou nešlo na tomto typu závodu nijak obejít. Užila jsem si každou chvíli, kdy jsem předala štafetový kolík s čipem. Úlevou byl také doběh do cíle, kdy jsem pár mitutek počkala na Zdendu, a pak s ním docválala finišerskou rovinku. Ale, víte jak... užila jsem si i ta muka. Sportovec má povinnost vidět zábavu i v drobné bolesti a návratech, které se časem přerodí v normální stav bez sevření a představy "zaminutusmrt".
Největší omluvenkou pro toto sebetrýznění je navíc potkávání se úplně se všemi, co to mají podobně, jako vy. Je to osvobozující stav, kdy se hladina pocitu, že jste pro ostatní UFO, tak nějak snižuje.
Na závody nosím ČELENKY od https://www.bjez.cz/
Abych UFOhladinku minimalizovala ještě o trochu více, rozhodla jsem se zavítat na večerní akci Forrestův nočník v Záluží, který každoročně pořádají Jirka a Olu Ciprovi. Ti zase stáli po boku mých triatlonových začátků. Do akce jsem šla s rozhodnutím, že si užiju pouze setkání se závoďáky a běh vynechám. Chtěla jsem tělo po pauze šetřit a nepřepálit ho dvěma závody v jeden den. Nezmar si však svůj titul vzít jen tak nenechá, a tak jsem přesvědčení závod vypustit po příjezdu do zázemí opět (drobně,,,,) přetvořila. Běžet přiměřeně jsem musela, jelikož půjčená čelovka vyzařovala jen úzký kužel bez možnosti periferního vidění. Místy mokrá polní cesta navíc vyžadovala jistý krok a opatrnost. Bolavé nohy z dopoledního intervaláku jsem ale nakonec rozhýbala a 7km ve tmě absolvovala s ostatními závodníky. Formát postupného startu, kdy jsou běžci vypouštěni na trať ála časovka, mi přijde bezvadný. Člověk si běží svoje a doufá, že to nějak dopadne. Za procesu jsem se bavila nedostatkem světla a terénem, který jsem tak trochu neviděla. Užívala jsem si další setkání a potkávačky. Nadšeně jsem vítala "." - Zdendu, který se rozhodl vytočit údy na kole a vyrazil nás z Plzně pozdravit.
Výsledky (2. a 4.) toho dne Zdenda otituloval jako místa k naštvání. Brambora o 10s za 3. místem mě na Dvojičkách trochu mrzela... mohla jsem to někde drobně zmáčknout, ale večerní 2. místo za perfektní Teuškou bylo velkým "výklusovým" překvapením. Děkuji oběma organizacím za super akce a všem kamarádům a známým za osvěžující (UFO)kolektivní zážitek.
Závodím pro zábavu, super setkaní a za tým Titánů.
コメント