27. 5. 2023
103km v terénu do dálky a přes 3000m do výšky (královská trasa)
Výsledek - 2. žena v celkovém pořadí
Čas - 5:39:27
Ačkoliv jsem na sociálních sítích uvedla, že počtení o tomto neuvěřitelném zážitku bude již brzy na blogu, z důvodu následujícího tréninkového a závodního dění se silným emocionálním nábojem, se k psaní uchyluji s významným zpožděním. Zážitek z této akce, který byl úctyhodným testem vytrvalosti, techniky a bikerské síly, však zůstává obrovský. Dlouholeté přání závodit na královské trase se mi letos konečně podařilo splnit.
Sílu jsem pociťovala už ráno, bohužel však nebyla ukotvena v nohách a předstartovní náladě, ale v intenzivní potřebě spát. Klimbala jsem z Plzně až do Klatov, a to i přes ranní refreš v podobě kávy. Vražedný čas sobotního startu v 7:30 si takto vybral své. Z únavy na mě skočila zimnice a já měla při rozjezdu co dělat, abych se zahřála. Tělesnou připravenost jsem nakonec těsně před startovním řazením ubojovala.
Drze jsem si nastoupila do první řady a čekala po boku ostatních odvážných bikerů na slavnostní start. Nálada byla pohodová a já se dost těšila. Počasí slibovalo slunečný den s příjemnými teplotami. Zvolila jsem krátké/krátké, a to i přes to, že predikce teplot na vrcholcích Šumavy nebyly nijak závratné.
Slavnostní start a společná projížďka byla za městem ukončena, a pak už se pálilo do terénu dle sil každého ze závodníků. Začátek jsem neprožila příliš valně. Ze svého projevu jsem měla rozpaky. Věděla jsem ale, že potřebuji chviličku na zahřátí a rozjetí. Toto vědomí mi udržovalo klidnou hlavu a motivovalo mě k trpělivosti k sobě samé. Užívala jsem si jízdu malebným krajem, občas promluvila se závodníky, kteří se kolem mě přelévali vpřed i vzad a jela si své. Samozřejmě jsem do cyklení vkládala maximální úsilí ovlivněné vědomím, že mám před sebou slušnou štreku na dýlku i výšku.
Kolem Velhartic už jsem jela celkem švihem a nejlepší projev jsem zaznamenala u Keplů, pod Pohádkou a při výjezdu na Můstek. Těšila jsem se na kopce, kde jsem cítila svou šanci předjíždět. Opačný směr mě také bavil, ale v něm měli podobně silní bikeři většinou navrch. I z toho důvodu se mi prakticky nepodařilo sehrát a spolupracovat se skupinkou. Ve všech, do kterých jsem se snažila zapracovat, jsem nebyla kontinuálně déle, než 5minut. Nijak mi to však nevadilo a užívala jsem si jízdu tzv. "na oči".
Krize přišla zhruba na 80.km při dlouhém výjezdu. Začalo mi být teplo a nohy zlenošily. Pobízela jsem je hlavou tak dlouho, až jsem je ukecala a za restart jim udělila úsměvem drobnou pochvalu.
Na klatovské atletické hřiště jsem dorazila nadšená a celkem v pohodě. Únava se dostavila až po delší odmlce, která nastala od dojetí do večerního vyhlášení. Pobyt na sluníčku a dlouhé vysedávání udělalo své. Čekat jsem však, i přes návrat klimbavých stavů z rána, chtěla. 2. místo mezi ženami na vysněném závodě a jeho nejdelší trase jsem si přála oficiálně užít i na pódiu. Dnešní dík patří Tomovi za skvělou přípravu a Dubovi za dopravu a support na trati - najezdil na gravelu 75km, aby mě podpořil a překontroloval. Děkuji :-).