AŠSKÝ BLÁTENÍK

19. 4. 2025

Další ze sady "přípraváků", kterým zahajuji plnění nového předsevzetí - zkusit co nejvíce dříve neabsolvovaných závodů. Cílem není nic jiného, než cesta za novými zážitky a zkušenostmi.

K myšlence vrazit mi nahrál Kája Dušek, po tom, co mi svěřil sobotní plán. Ašského Bláteníka neznám a podobně je na tom i oblast okolo sjezdovky a rozhledny.

Zeměpisné okénko: "Rozhledna na vrchu Háj - jedna z našich nejmohutnějších vyhlídkových staveb, je nejzápadněji položenou rozhlednou v ČR. Vrchol Háj (nejvyšší vrchol české části Smrčin), se nachází kousek od Aše."

Zdroj: Kudy z nudy

S Honzou tedy v sobotu ráno vyrážíme na průzkum lokality do zmíněného cípu ČR.

Cyklistikou pohlcení Němci a Češi si na parkovišti u kempu chystají své bajkcajky. Za pár chvil se sejdeme na sjezdovce, platíme startovné a většina si míří projet alespoň část trati. Já ji zvládám kompletní, a to včetně zkoušky pověstného výjezdu do sjezdovky. Podle informací by mělo toto "výživné" stoupání následovat ihned po startovním výstřelu.

Je tomu tak. Před 13:00 se řadíme na startovní čáře a vtipkujeme při pohledu na krpál, který musíme vydupat, abychom se dostali k první "normální cestě". Je jasné, že silami nikdo šetřit nebude, a ačkoliv všichni hlásí motto "hlavně to nenapálit hned v úvodu", se dle tradičního zvyku strhne zahájení akce v totální opak. Než se mi podaří asi napotřetí zaseknout nohu do pedálu, zůstávám na chvostu. Předjede mě dokonce i Milda, který se zažehnutím svého bicyklu bojuje mnohem déle, než já. Začínám vnitřně hudrovat sama na sebe. Vyčítám si úvodní laxní nástup a absolutně zapomenutou dravost.

"Jsi jako na tréninku, paninko. Koukej máknout!", rozkazuji si přísně.

Začíná to jít. Postupem závodu zrychluji a snažím být v jízdě odvážnější a dynamičtější.

Asi v polovině prvního okruhu se rozhodne jeden ze závodníků, kterého předjedu - a on se následně snaží o odplatu, navíc rozdávat moudra:

"Máš strašně zatuhlá kolena, trochu se uvolni v zádech."

Po tom, co přehlédnu šipku a na poslední chvíli si uvědomím ostrou levou, mě svědomitě školí v efektivním projíždění zatáček.

Začne mi šrotovat v hlavě, co to je za chytráka nebo... za taktiku? Ten člověk mě nezná, já neznám jeho, a navíc jsem se nikoho neprosila o rady a hodnocení. Normálně se to neděje, ale cítím, že tentokrát to ve mně vře. Možná jsou příčinou i události poslední etapy mého všedního života, které mě přísně motivovaly stát sama za sebou. Nedám se! Tentokrát se rozhodnu své zocelené sebevědomí a zdravé "JÁ" aplikovat i vzhledem k této situaci. Odhazuji běžně ignorující přístup a než mi projede zpráva jedním uchem tam a druhým ven, rozhodnu se mistra odvelet. Rázně a s drobnou dávkou ironie poděkuji a pokračuji se sdělením, že na tréninku, budu za případné vyžádané rady velice vděčná. Nyní závodím. Jeho poznámky jsou nepotřebné a akorát mě rozhazují. Odmítavý postoj naznačím i několikerým kadenčním šlápnutím. Tímto aktem tomuto sebevědomému muži naznačuji projev, který v závodě uznávám já - ztrácím se mu z dohledu. Křičí za mnou, že ale vlastně jedu dobře a mám to v nohách. Myslím si své. Moc dobře vím, jak to je. Dále pokračuji celkem agresivněji a odhodlaněji. Makám na každém cípku a chválím se za zachování chladné hlavy a ochrany svého závodního "JÁ".

Vystavěná trať se mi líbí. Je hodně technická a po náročném výjezdu většinou bajker ihned zamíří do sjezdů a trailů. V tomto přepínání cítím sílu. Hore roztáčím údy ve vysoké kadenci. Na několikeré výjezdy do sjezdovky se těším, protože vím, že zde je má šance na zlepšení celkového dojezdového času. Nakonec se z bídného startu prokoušu až na druhou pozici mezi ženami.

V cíli mě vítá šéfík závodu Karel Hejzek - opravdu cenné gesto, které stojí za zmínku. Projevuju vděk za krásný závodní zážitek a kladně se vyjadřuju k pestrosti a promyšlenosti vytyčené cesty.

Zdravíme se s Dubem (do té doby pobíhajícím na sjezdovce a kolem trailů). Dlouho s ním však nepobudu, jelikož jsem popohnána do dalšího okruhu. Mám ho naplánovaný již "mimo hru" - abych natrénovala. Celou akci tedy, včetně rozjezdu, zažiji 4 x. Při vyhlašování v 15:00 zjistím, že pověstnou "dvojku" tentokrát vesmír nedopřál jen mně, ale i týmovému parťákovi Karlovi Duškovi, který od letoška posiluje TITAN trilife na západě Čech. Oba se tedy radujeme z celkově 2. míst. Je pravdou, že já trochu více, jelikož ke krásnému diplomu získám uzenou šunčičku. Kája s dortíkem Pikao na ni marně pošilhává i na společné fotce (ODHALENO) :-D.