ANEB... KDYŽ TO V KRUŠNÝCH SEDNE
13. 7. 2024 (1200m/30km/9km)
"Ušitý na míru."
Přesně tak bych zpětně otitulovala závod pod taktovkou Kilpi KOME klubu Kraslice. Místní triatleti ho uklohnili v Krušných horách v okolí vesničky Šindelová. Nutno podotknout, že si dali opravdu záležet!
Pozornost zaslouží skutečnost, že závod byl dodatečně dosazen do poháru ČTA. Nově přidaný status však nezastínil punkovost a syrovost, s jakou je tento podnik pravidelně pozlacen. Mimo plaveckou část se totiž závodník octne v pusté nádheře Krušných hor. Trasy jsou každý rok o něco vyšperkovanější - myšleno - vedeny i mimo běžné cesty. Traily pro obě disciplíny hledají a vytyčují organizátoři Jakub a Jarda. Neváhají k tomu využít z archivu značených starých cest, které by člověk jinak jen obtížně nacházel. Jakožto jeden z prvních testerů běžeckého i bikerského rajónu jsem v závěrečných pasážích obou tratí opravdu čučela. Některé sjezdy na kole bych s klidem doporučila "enduristům". Kluci se toho zkrátka perfektně nebojí! Schvaluji a potvrzuju: "Terénní triatlon má být v terénu a zážitek má být přírodní a nevytěsnitelný."
A jak to šlo v samotném závodě?
Rozhodčí Milana a Toma, kteří hájili nastavené triatlonové normy, jsem nejdříve v duchu a možná i trochu hlasitě poznámkovala za zrušení neoprenů na plavecké části. Tři okruhy (celkem 1200m) jsem si ale nakonec v nádrži Tajch v centru vesničky opravdu užila. Nějakým zázrakem se mi plavalo moc dobře, a to i bez neoprenu. Dokonce i kluci "z mělčiny", rozuměj kamarádi z plaveckých tréninků, mi nakonec potvrdily, že mé dojmy z dobójkování nejsou úplně mimo.
Po delším pobytu v depu jsem vyrazila na kolo. Jelo se mi už od začátku naprosto skvěle. V osvěžující vodě jsem se zvládla dobře rozdýchat, což je pravděpodobná alfa a omega celého mého výkonu. Ve dvou okruzích mi to prostě jelo. Myslela jsem i na doplňování a občerstvování, protože jsem tušila, že na běhu to "nebude zadarmo".
Největší spršku energie mi však přinesli fanoušci na trase a v zázemí závodu. Úsměv, potlesk, hezké slovo - to je pro závodníka v pustině největší vzpruha. I když člověk maká a někdy to štípne, musí se usmívat a tyto dary přijímat. Naprosté nadšení mi také přinesla nová závěrečná MTB pasáž z Krásné Lípy do Šindelové. Povedlo se mi ji projet už napoprvé bez zaškobrtbutí. Nabyté sebevědomí jsem uplatnila ve druhém okruhu, kdy bylo mé počínání v této části ještě rychlejší a technicky zdatnější.
V prvním MTB okruhu se pozice mezi závodníky různě přelévaly . V první čtvrtině celého bikování se mi povedlo najet na první místo žen a svou pozici jsem si dále utužovala. Nevedla jsem si špatně ani v celkovém pořadí všech závodníků. Při výběhu z depa, po boku výborných mužských triatletů, jsem se podivila, kolik síly ještě zbývá. Díky společnosti závoďáků mi začalo docházet, že na předchozích disciplínách jsem podala pravděpodobně dobrý výkon.
Na 10km běhu (v jednom okruhu) už jsem se nešetřila a v šindelských a rotavských pustinách jsem se rozhodla pociťovanou sílu prodat. Běželo se hezky. Terén, povrch i prostředí se proměňovaly s každými snad 100m. Libovala jsem si, jak cesta ubíhá a myšlenky jsou dobře zakousnuté do cesty. Koncentrace na právě probíhající aktivity byla v ten den nevšední. Farma, trailík do Růžového údolí, brod, krpál k lomu, les, šotolina k táboru, cesta k zámku Favorit, staré cesty a závěrečný orienťák v lese. Byla jsem pozorná a každý pohyb jsem dobře rozmýšlela. Jedno malé zabloudění mě sesadilo z 9. místa v absolutním pořadí všech závodících longařů, ale zase mi dopřálo bezpečný doběh za Jakubem S., který mi před zraky prolítl ve chvíli, kdy jsem se vracela na trasu.
Kolem Tajchu jsem provalila za doprovodu úžasného moderování Davida Cihláře, který svým projevem dokáže člověka dotáhnout do cíle a dopřát mu pocit, že díky právě absolvovanému závodu se stal minimálně mistrem Vesmíru. Když to podpoří přítomná rodina a hrdý úsměv manži Duba, je dojem z právě ukončeného úsilí opravdu takový.
Mám-li být upřímná, ze začátku týdne mě trochu mrzelo, že nejsem na XTERRA Slovensko, která byla v plánu. Osobní důvody a Vesmír mě však dovedly na Šindelovou, kterou jsem schválila jako adekvátní náhradu. Nakonec jsem však díky "náhradě" zaznamenala letošní nejlepší terénní počiny a závodní pocity - vše prostě sedlo a bylo... "ušité na míru".
Kommentare